DON’T WORRY, WALDORFÁCI JEDOU NA HORY!

Jako každý rok, s centimetrem sněhu po celé republice, na sjezdovky přibývají desítky lyžařů a snowboardistů – v Krkonoších obzvlášť. Skiareál v Peci pod Sněžkou není žádnou výjimkou, jak můžeme potvrdit my, žáci prvního a druhého ročníku Waldorfského lycea, kteří měli tu možnost se zde ocitnout na lyžařském výcviku.

Vše začalo napjatou, avšak poměrně uspávací cestou autobusem. Pozorně jsme poslouchali velmi přínosnou řeč pana učitele Roma. Jakmile jsme vystoupili, bylo nutné naložit zavazadla do rolby. Pak nás čekala náročná a strmá cesta k našemu ubytování. Při výšlapu naštěstí nebyly žádné ztráty, a všichni jsme dorazili až do chaty Mír – našeho cíle.

Nastala nejočekávanější část: „šmejděníčko šmejdění“ – průzkum chaty. Rozdělili jsme si pokoje, ubytovali jsme se a obdivovali krásný retro styl celé chaty. 90 % postelí se dalo otevírat jako úložný prostor. Jídlo bylo dobré a bylo ho dost. K dispozici byl neustále horký čaj a voda, příležitostně se dala zakoupit i malinovka a něco dobrého na zub.

Ráno jsme měli snídani v 8 hodin. Snídaně probíhaly vždy formou švédských stolů. V nabídce bylo pečivo, něco, čím si to obložit (sýr/šunka), také sladká verze s marmeládou nebo jogurt a míchaná vajíčka, která bylo potřeba „ulovit“ než byla pryč. Takže si každý dokázal vybrat. Po snídani jsme se začali chystat, abychom byli včas před chatou na sraz. Díky rozřazení jsme se sešli rovnou ve skupinách na lyže, snowboard, běžky nebo túru. Program byl nabitý, jelikož den byl rozdělen na dopolední a odpolední bloky, během nichž jsme se na svahu zlepšovali ve svých dovednostech. Pro některé to byl velký den, protože stáli na lyžích/snowboardu poprvé. Také skupinky běžkařů a pěších se činily. Obě skupiny chodily na dva výlety denně. Po náročné aktivitě jsme se unavení vraceli na oběd na chatu, kde teplé jídlo přišlo velmi vhod, stejně jako odpolední klid. V odpoledním čase, kvůli vytvořeným sněhovým boulím a ledovým plochám na sjezdovce, mohli lyžaři a snowboardisté pocítit vyšší náročnost v zachování plynulé jízdy.

Mezi bloky sportování a nacvičování předtančení na ples bylo také spousta času na sbližování se mezi ročníky, pingpongový stůl ve společenské místnosti byl jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout.
Kurzu se zúčastnil I. a II. ročník, a nemalá část učitelského sboru – tedy kolem sedmdesáti osob. Celý lyžák proběhl úspěšně, za což patří poděkování všem učitelům – p. uč. Vosáhlovi, p. uč. Ferencové, p. uč. Gundlachovi, p. uč. Dufkovi, p. uč. Šťastnému, dvěma externistkám a obzvlášť p. uč. Králové a p. uč. Romovi, kteří převážně měli organizaci zájezdu na starost.

Lyžařský kurz v Černém Dole splnil všechna očekávání. Přestože dva dny ze tří bylo mlhavo a zataženo, třetí den byla inverze, a postupně se pěkně vyjasnilo. Přinesl nám nejen sportovní pokroky a nové zkušenosti, ale také spoustu společných zážitků a historek, na které budeme ještě dlouho vzpomínat. Po pěti letech čekání se tak návrat lyžařského kurzu rozhodně vyplatil – a všichni už teď doufají, že na další zimní výcvik nebudeme čekat tak dlouho.

Týden sportu v luxusním resortu

Každý z prváku a druháku žák

právě prvního února

vyjel s námi na lyžák

drandit rychle po horách.

Snowboardy, lyže a běžky

vyvezla nám rolba k chatě

někdo taky chodil pěšky

pan Rom nás srovnal do latě.

Na snídaně švédský stůl

pan Šulc nám velkoryse přichystal

občas někomu chyběla sůl

přesto si každý pochutnal.

Krakonoš nám dopřál sníh

a tak jsme se dobře měli

dobrá nálada a smích

celý pobyt vydržely.

─ Eva Koupilová

Autoři: Eva Koupilová, Filip Truhlář, Jan Mazenauer, Josefína Havlínová, Magdalena Honsová, Marie Vorlová, Valerie Kuklová, Vojtěch Pecka a Klára Seidlová – studenti druhého ročníku WL