Na čem v životě vlastně záleží?
Je to láska?
Láska k sobě a láska k ostatním?
Vždyť je to vlastně jenom poměr,
mezi lidmi, co jsou spolu šťastni.
Pro někoho to tak asi bude,
pro někoho jiného je důležitá,
třeba láska k hudbě.
Dávej pozor, ať se neohlídneš! Mohlo by tě to stát mnoho!
Kam běžíš? Před kým se schováváš?
Možná to ani neděláš schválně a je to jenom pud sebezáchovy.
Už se blíží! Je plná křiku a běsnění.
Kvílí samotou a smutkem. Kam se podělo štěstí?
Číst dále
Ze špinavé ulice vede do hloubi křoví, jež ji lemuje, nenápadná pěšinka. Vydejme se po ní a pozorujme, poslouchejme, prožívejme, hmatejme, ciťme…
Sýkorky, břízy, květy špendlíku,
mech, houby, zpěv a štěbetání, vánek, vzdálené zvuky silnice,
měkká půda pod nohama,
svěžest,
trrr si si si,
holub hřivnáč poplašen odletí z houštiny a pak do trávy used´,
a jako klenot babočka paví oko,
spletité cestičky a suché trávy šustění, šumění, míhání,
hýření, snaha vyfotit motýla,
co se třepotá a neví kam si sednout,
a pak zrádný šlahouh ostružiny přikrytý suchou trávou,
pučící lístky lísky, buku, vrby,
cestička v houštině,
sojka mihnoucí se mezi svěže zelenými korunami stromů,
stará vrba s rozeklaným kmenem,
choroše tvoří stupínky,
křik straky,
píseň, sytě modrý modřenec, odpadky,
zvuk sešlapovaného suchého loňského listí,
seschlý šípek, co vydržel zimu.
Kde všude se nacházejí zóny? Například časové nebo ekologické zóny. Ale ty, které nás všechny nejvíce obtěžují, jsou ty modré. Nemyslím ty zaměřené na dlouhověkost, ale ty, kvůli kterým si nikde nemůžeme zaparkovat. Ty, za které musíme platit. Ty, díky kterým se musíme pořádně zamyslet, jestli se nacházíme v oblasti, kde končí Praha 6 a začíná Praha 7.
Číst dále