Skrytá židle u zdi stála,
pomalu se točila,
koukám na ni zleva zprava,
jako by se schovala.
Přímý pohled uštědřím jí,
šťastna z toho není,
na tři nohy postaví se,
rozviklaná stojí.
Postavím se opodál,
nevím co dál dělat,
divná židle na mě zírá,
nezačla se zvedat?
Ne ne né ta židle stojí,
já však padat začínám,
pohled se mi rázem zdvojí,
na židličku dopadám.
Není ono všechno krásné,
když židle v židli přebývá,
komorná a skladná pak je,
štěstím také oplývá.
Kávy pije více než vody. Dlouho už nebyl celou hodinu vzhůru. Vedoucí rubriky fotografická příloha.