Divadlo, které vás vtáhne do děje už od samého začátku. Herečka Klára Hajdinová nás 16.9. 2025 přivítala realisticky hranou aukcí obrazu právě od zmíněné malířky Marie Čermínové, nebo jak si ona sama říkala, Toyen.
Na zdi zavěšená kostka ledu kapající na podlahu nebo zelenající akvárium. Režisérka Tereza Karpianus se scénistkou Hanou Kessnerovou si se scénou opravdu vyhrály a z malého podkrovního prostoru divadla Kolowrat vytvořily autentické prostředí právě tak zvláštní, jako byla sama Toyen.
Roli Toyen ztvárnila Milena Steinmasslová, která svými odmítavými pohledy a výrazy ještě podtrhla osobnost již zmíněné malířky. Celá show byla doplněná obdivuhodnými akrobatickými kousky na šálách zavěšených po celé scéně právě Klárou Hajdinovou.
Po aukci vidíme už stárnoucí Toyen, jak žije v její milované Paříži, kterou měla vždy raději než Prahu, ze které pocházela. Přicházejí jí telefonáty od kupců, kteří mají zájem o její obrazy, ona však za celý život žádný neprodala a zájemce odmítala.
Příběh skáče mezi časovými liniemi do Toyenina mládí, stáří v Paříži, ale především nezařaditelnými scénami, při kterých se ozývaly hlasy, blikala světla a obě herečky předvedly skvělý dramatický i umělecký výkon. Publikum je do hry zapojováno krom aukce ještě několikrát, což může některé lidi rušit od vnímání děje, ale něčí zážitek to ještě posílí.
Důležitou vedlejší postavou, hranou též Klárou Hajdinovou, je malíř, fotograf a Toyenin blízký přítel Štýrský. ,,Prý jsem vzpurná. Co to znamená vzpurná? Mít vlastní názor?“ vzpomíná Toyen skrz Steinmasslovou se Štýrským na její dětství a výchovu, která potlačovala její uměleckou duši.
Příběh Toyen je Steinmasslové podle jejích slov, její ,,srdcová záležitost“ a do velké míry dílo vytvářela i ona podle textu od autorky Mileny Štráfeldové. Premiéra se konala 26. 4. 2024 a představení se hraje dodnes, jen s rozdílem, že akrobatku Hajdinovou v současnosti vystřídala Iris Kristeková. Celé představení trvá 72 minut, ale silný zážitek ve vás bude rezonovat ještě několik dní.
mám rada kočičky a lidi mi říkají (že jsem) emo