Ze špinavé ulice vede do hloubi křoví, jež ji lemuje, nenápadná pěšinka. Vydejme se po ní a pozorujme, poslouchejme, prožívejme, hmatejme, ciťme…
Sýkorky, břízy, květy špendlíku,
mech, houby, zpěv a štěbetání, vánek, vzdálené zvuky silnice,
měkká půda pod nohama,
svěžest,
trrr si si si,
holub hřivnáč poplašen odletí z houštiny a pak do trávy used´,
a jako klenot babočka paví oko,
spletité cestičky a suché trávy šustění, šumění, míhání,
hýření, snaha vyfotit motýla,
co se třepotá a neví kam si sednout,
a pak zrádný šlahouh ostružiny přikrytý suchou trávou,
pučící lístky lísky, buku, vrby,
cestička v houštině,
sojka mihnoucí se mezi svěže zelenými korunami stromů,
stará vrba s rozeklaným kmenem,
choroše tvoří stupínky,
křik straky,
píseň, sytě modrý modřenec, odpadky,
zvuk sešlapovaného suchého loňského listí,
seschlý šípek, co vydržel zimu.
