Otázku: „Co se stane, když galerie po zavírací době nezavře, ale začne se zaplňovat příběhy surreálných postav, které si žijí vlastním životem?“ si položil stálý soubor centra DOX, Farma v jeskyni. Vytvořením site-specific představení „All Is Good in Heaven“, tak vtáhl diváka rovnou do děje absurdity, chaosu, hravosti, šílenství, a přenechal mu volnost.
Režisér Viliam Dočolomanský si vzal za úkol zpracovat již zmíněnou otázku, a vytvořit podle ní inscenaci k výstavě od Davida Lynche „Up in Flames“. Na toto navázala hned další otázka, a to: jak a kde vlastně představení bude probíhat? Bude přímo v galerii, nebo v sále? Nikdo nevěděl, co má vlastně očekávat, a o to více byla celá akce napínavější.
Ještě před samotným otevřením výstavy návštěvníky uvítala charismatická blondýna, Hana Varadzinová, se slovy: „Hello, my darlings!“. Její lámavá angličtina a chraplavý hlas skvěle doplňoval „lichnovskou atmosféru“, a ona se tak stala průvodkyní celé inscenace.
Po otevření výstavy všichni pokukovali kolem, netušili jakým směrem se vydat a kam. Místnostmi se začala linout hudba od Marcela Bárty, a z různých koutů začaly vybíhat postavy. Ozvala se rána, všichni se seběhli do jedné místnosti, kde Eliška Vavříková zápasila se stolem. Najednou do vedlejší místnosti vběhla postava v teplákové soupravě a zahalenou tváří, Barbora Ješutová, do středu místnosti vhodila blikající roboauto a začala kolem něj tančit s ručníkem. Mezitím na druhé straně výstavy Monika Částková sváděla boj s kabelem, a David Králík jakožto „mrzácký detektiv“ pálil po lidech z dětské hrací pistole. Toto všechno a mnohem více se dělo zároveň a návštěvníci si tak mohli vybrat, kam se zrovna vydají.
Pro někoho možná chaos, pro jiné relaxace. Tím, že si návštěvník může zvolit, jestli se chce zrovna připojit k jedné z postav anebo se jen nechat unášet hudbou, najde si zde každý svoje. Jak sám Dočolomanský řekl: „V All Is Good in Heaven jsme vytvořili svět, který je absurdní i poetický, zvláštní, a přesto povědomý. Jedná se o hravé, lehce surreální představení vyzdvihující tajemství a imaginativnost světa podivínských bytostí, které nás baví“. V závěru na scénu opět nastupuje Hana Varadzinová s baladou „Is That All There Is?“ od Peggy Lee, a vše tak opět uzavře.
Ale představení není jen o hercích a hudbě, která jej doplňuje. Nezbytnou součástí je i prostor, kde se vše odehrává. Herci a umělecká díla společně souzní v symbióze, a dodávají si navzájem příběh, který si každý může vyložit podle sebe. Po odchodu tak každému zůstala otázka, a to: Je v nebi opravdu vše dobré?
Moje narození byla první 10/10 věc kterou jsem kdy udělala.