Co bude se Slovenskem?

Na Slovensku se nedávno uskutečnily prezidentské volby a jejich výsledek je přinejmenším znepokojující, ale co tomu všemu předcházelo?

Slovenská politika je v posledních letech značně nestabilní, za příklad můžeme brát výměnu posledních dvou vlád. V roce 2020, po poražení populistické levicové strany SMER, usedl do křesla premiéra Igor Matovič z politického hnutí OĽaNO. Matovič se na rozdíl od Roberta Fica, který se dodnes nebojí přihlásit k Rusku, může pyšnit prozápadním smýšlením. Bohužel vládu Igora Matoviče zastihla hned po převzetí moci pandemie koronaviru. Očividně nezkušená vláda tuto situaci nezvládla a situace vedla k Matovičově následné rezignaci z pozice předsedy vlády, nahradil ho Eduard Heger. Bývalý premiér byl následně „odsunut“ na post ministra financí. Situace se nadále nezlepšovala a po odchodu politické strany SaS z vládní koalice byla zanedlouho vládě vyslovena nedůvěra. Toto vedlo k předčasným parlamentním volbám. Na lehce zmanipulovatelné Slováky ihned začaly působit silné populistické metody Roberta Fica, které byly založené na nenávisti k LGBTQ+ komunitě, silně pasivnímu postoji k válce na Ukrajině, nenávisti k menšinám a na obecně velmi konzervativnímu postoji ke světu. Na druhé straně stálo hnutí Progresívne Slovensko, kterému předsedá Michal Šimečka, bývalý student Oxfordské univerzity. PS je vlastně absolutním opakem SMERu. Na Slovensku se tedy uskutečnily volby, které rozhodovaly o tom, zda bude slovenská politika proruská, či prozápadní.

Populistická vlna cílená na méně vzdělané, starší a politicky méně smýšlející občany zafungovala a Slovensko se opět ocitlo v rukou populistů. Poslední nadějí pro Slovensko byly prezidentské volby. Zuzana Čaputová, tehdejší prezidentka Slovenska a členka Progresívného Slovenska ale oznámila, že kandidovat znovu nebude. Je též dobré zmínit, že na setkáních strany SMER byla naprosto normálně označována za proamerickou…, to druhé slovo si můžete poměrně jednoduše domyslet.

V prvním kole prezidentských voleb postoupili dva kandidáti. Ivan Korčok, diplomat a bývalý ministr zahraničních věcí za stranu SaS, v období Hegerovy vlády získal 42,51 %. Druhý kandidát Peter Pellegrini, bývalý premiér za SMER a předseda poměrně nové strany HLAS, která se snažila být ve zkratce více prozápadním SMERem, získal 37,02 %.

Proč je tedy Slovensko ohroženo?

Peter Pellegrini, vládní kandidát, se už při sestavování vlády v roce 2023 poklonil Robertovi Ficovi, a i přes jeho výrok, že nechce s Ficem sedět u jednoho stolu, s ním sestavil vládní koalici. Pellegrini se nebál vytáhnout každou špinavou kartu, kterou měl připravenou a Ivana Korčoka, kandidáta lidu, označil za válečného štváče, za člověka stojícího proti Slovensku a dával mu za vinu i chyby minulé vlády. Zapomněl u toho ale na to, že Korčok zastával pozici diplomata a hájil zásady Slovenska ve světě, a tudíž se v zásadě nepodílel na tehdejších lokálních rozhodnutích vlády. V Pellegriniho kampani jsme též mohli pozorovat praktiky, které využíval Andrej Babiš v posledních prezidentských volbách. Za tyto praktiky můžeme považovat nevybrané komentáře směrem k druhému kandidátovi typu, že používá strašení válkou, má až moc probruselský postoj, nejeví zájem o vlast, nebo obecně hovoří pouze o tom, co se nás vlastně netýká. Ivan Korčok na druhé straně většinově předkládal pouze fakta a snažil se z Pellegriniho dostat jeho vlastní pohled na věc, protože bylo zřejmé, že Pellegrini cílí na nerozhodné voliče ostatních neúspěšných kandidátu, souběžně s faktem, že je pod přímým názorovým vlivem Roberta Fica. Tito kandidáti byli bohužel ve směs nacionalisticky či prorusky zaměření a většina z nich se přiklonila k Pellegrinimu. Znepokojující je například fakt, že kandidát Štefan Harabin, který dosáhl v prvním kole hranice 11,73 %, označil Severoatlantickou alianci za zločineckou organizaci. Po dotazu od Ivana Korčoka, zda s tímto Pellegrini souhlasí, mu dotázaný neodpověděl. Toto můžeme považovat za krajně extremistický přístup.

Druhé kolo vyhrál Peter Pellegrini s 53,12 %. Tímto na Slovensku nastává období absolutní vlády jedné strany, která má všechny důležité vládní pozice pod svým vlivem a můžeme jen doufat v to, že se slovenská společnost probere a začne myslet do budoucna, ne pouze na sebe a na přítomnost.