Tohle si dám, děkuju

Děkuji všem, že už nemusí být mlhy,
protože když kráčím městem, stejně nevím kudy
kam, do dýmu marlborek se schovám
před pouličními dealery

hřeje mě přítomnost zahřívací spirály
tak díky, že nemusím kupovat banány,
protože se všude mísí vůně manga, lesních plodů a višně,
díky, že se třináctiletý děti tváří pyšně,
když jsou jako všichni

děkuju všem, co posilují ekonomiku,
kdo balí tabák do balících papírků, 
umělcům, co dělají z pytlů na zemi mozaiku,
za ten kratom místo proteinu k snídani,
díky za místa, kde huliči přichází k poznání,
že mezi čistou a špinavou jehlou není takový rozdíl

musím poděkovat za tu ekologii,
protože třídíte prázdný flašky,
znovu využíváte plechovky a prášky,
z petek děláte kýble,
takže po marjánce máte spásu v jídle,
a tak se vyřeší porucha příjmu potravy

díky, že si po sedativech vždycky sednou,
a pak si dají ještě jednou
extázi, protože s nimi někdo špatně zachází, 
danke za možnost výběru,
že se můžu rozhodnout, co si vyberu,
co si zrovna dám.

Číst dále

„V samotě člověk může potkat Boha zase ještě jiným a hlubším způsobem.“

Rozhovor s řádovou sestrou Bernadetou (Jarmilou Práškovou), působící v klášteře sester dominikánek v Černé ulici v Praze. V současné době je i ředitelkou Katolického domu studujících. Povídali jsem si o životě řádové sestry, proměnách církve nebo o tom, jak se vztahovat k jiným náboženstvím než je to naše. Číst dále

Vyrůstání na vesnici, dospívání ve městě

Švihlová Sabina

Vyrůstat na vesnici, ale dospívat ve městě je jako posun z jiných světů, i když jsou ty světy často jen pár kilometrů od sebe.

Na vesnici jsme měli všechno 5 minut chůze daleko. Jedna škola, jedna pošta, jeden obchod (většinou vlastněn Vietnamci), jedna školka, jedna autobusová zastávka, ze které jezdil autobus do města maximálně třikrát denně.

Číst dále