Už zase. Naše rodina se chystá na dovolenou. Jak těžké může být dostat se do auta? Pro nás je to podle všeho nadlidský úkol. Celé to začíná balením. A řeknu vám, to je teda něco!
Každý se, jak na potvoru, rozhodne balit v tu samou chvíli v těch nejméně vhodných místech. Ségra vytahá snad celý svůj tunový šatník. Nemůže se rozhodnout, co všechno s sebou potřebuje. Oblečení, které jsem na ní už přes rok neviděla, se najednou objeví rozházené všude po křeslech. Běhá mezi hromadami oblečení a vzdychá. Její balení zabere nejvíce času. Na dovolené přeci musí být vše perfektní.
Mamka má své oblečení zabaleno rychle, zato jídlo je kapitolou samo pro sebe. Nejde o to, že by jí to trvalo dlouho, ale nejspíš má představu, že na ten týden se nám nafouknou žaludky. Podle pěti tašek plných jídla soudím, že toho za naši dovolenou sníme třikrát tolik než normálně. „Mamí, neříkal táta, abys toho vzala málo?“ ozve se můj brácha. Ten druhý se hned přidá: „Joo, táta přece říkal, že na večeře budeme chodit ven.“ „Prosimtě, vždyť toho je málo.“ Ohradí se mamka.
Když však do obýváku vstoupí táta, je jasné, že málo toho vážně není. Rozhlíží se kolem sebe a zděšeně kouká na to množství tašek, které jsme si konečně zabalili. „Jak tohle všechno dostanu do auta?“ mumlá si pro sebe.
Tašky nanosíme před výtah, svezeme je dolů a tátu čeká ten nemilý úkol. Naskládat vše do kufru a splnit požadavky, z kterých mu už nejspíš hučí v hlavě. Těžké věci dolů, to přece dává smyl. Svačina nahoru, jo to je logické. Měkké oblečení může nahoru do rakve, to se zmáčkne. Jenže přichází problémy. Svačina, která má přijít nahoru, je v těžké tašce, která patří dolů. Měkké oblečení do rakve je zase zabaleno spolu s oblečením, které potřebujeme ihned po příjezdu na převlečení. Vážně to člověku zavaří mozek.
Po zkontrolování celého bytu a ujištění se, že každý má vážně vše potřebné, můžeme konečně vyrazit. Samozřejmě, že nám něco chybí. Vždy zapomeneme na opalovací krém k moři, nebo někdo nemá rukavice na běžky. Přesto se však na dovolenou vypravíme a pořádně si ji užijeme.
Mořská hladina se třpytí jako nikdy, ale ty zapomínáš…