Souseda už jsem týden neviděl – prý stojí u nabíječky a přemýšlí, jestli se dřív dobije auto, nebo on vyčerpáním omdlí. Já, když se ráno vydávám na cestu do práce, ho vždy potkávám s prodlužovačkou v ruce. Běhá kolem auta a šílí, že zase nemá nabito. A když spěchám, pohodlně nasednu, nastartuji a za pár vteřin už jsem na silnici. Zato můj soused musí každý den dávat pozor, aby měl nabito, nebo den předem ještě rychle dobíjet své auto.
Je ticho jako v hrobě, soused odjíždí – bylo by slyšet i spadnutí listu. Jen opodál štěká starý pes, jehož štěkot připomíná studený start dieselového motoru. Elektromobil je velice tichý, což je sice hezké v ranních hodinách, ale kdo by nechtěl slyšet řev pořádného osmiválce pod kapotou, kde se prohání 600 silných koní a spaluje se benzín? Řev motoru, který rozproudí krev v žilách a při vysokých otáčkách zní jako dokonalá symfonie! Navíc auto má s hudbou hodně společného – například klavír má také dole pedály: plyn, brzdu a spojku. Stejně jako auto s manuální převodovkou.
Představme si situaci, o které jsem se zmiňoval na začátku. Člověk se nutně potřebuje dostat z bodu A do bodu B za hodinu a třicet minut. Jenže soused má elektromobil, který není plně nabitý, což znamená zastávku na nabíječce. Cesta mu tím pádem zabere mnohem více času, klidně až o čtyřicet minut déle. Mezitím já se svým „normálním“ vozidlem sice také nemám plnou nádrž, ale zastávka na čerpací stanici mi nezabere ani čtyři minuty – a ještě si stihnu koupit kávu. Navíc, aby si soused teprve našel čerpací stanici, to aby si vzal knížku a řízek v chlebu. Protože najít stanici a aby byla ještě volná, to by si mohl vzít i půl dovolené.
Dojezd je obrovskou frustrací. Když elektromobilu dojde „šťáva“, nezbývá než zavolat odtahovou službu. Tito ekologičtí králové jezdí po městech, ale když je požádáte, aby vyrazili na delší trasu, začnou se vymlouvat na dojezd.
A tak si dál budu brázdit silnice se svým starým dobrým spalovacím motorem. Ano, možná kouřím víc než sousedův elektromobil, ale nejsem otrokem prodlužovaček a aplikací na hledání nabíječek. Dokud budu moct natankovat plnou nádrž za pár minut a poslechnout si krásné zavrčení motoru, budu jezdit s úsměvem na tváři. Elektromobily? Možná jsou budoucnost, ale já si přítomnost pořádně užiju.
MILUJU POHYB A VŠECHNO, CO SE TOČÍ KOLEM SPORTU. NEJVÍC MĚ BAVÍ FOTBAL – TEN ADRENALIN NA HŘIŠTI, TÝMOVÁ HRA A VÍTĚZSTVÍ. KDYŽ ZROVNA NESLEDUJI FOTBAL, RÁD TRÁVÍM ČAS V POSILOVNĚ, KDE SI ČISTÍM HLAVU A POSOUVÁM SVÉ LIMITY. A KDYŽ NESPORTUJU, VĚNUJI SE AUTŮM.