Hlavně přírodu chránit

Zkuste někdy přijít do běžné pražské společnosti a položte otázku, zda bychom měli, jakožto civilizovaní lidé, chránit přírodu kolem nás. Dnes už vám veskrze všichni přítomní odpoví, že zajisté, a že se tak během svých víkendových rekreačních výletů do „divočiny“ a „ráje klidu a ticha“, kam si jezdí odpočinout od „znečištěného prostředí velkoměsta“, zcela samozřejmě chovají.

A já to nerozporuji, věřím, že poté, co vybalí vysoce proteinovou svačinku z plastového pytlíku, opět ho uklidí zpět do svého ultralight značkového batohu a nepohodí ho kamsi mezi kapradiny. Vodu si také dávno nenosí v pet lahvích, ale vlastní udržitelné láhve nejmenovaných značek, za které dali třetinu výplaty. Ti poučenější dokonce nechodí mimo vyznačené cesty a v chráněných územích se řádně poučí o předmětu ochrany v dané oblasti.

Co tedy v dnešní době znečišťuje naše šumící hvozdy a květnaté lučiny? Pozorný průzkumník si nemohl nepovšimnout zářících flíčků zhruba o velikosti dlaně, probleskujících tu a tam mezi listím, povětšinou za mohutnějšími kmeny stromů či hustým mlázím. Ne, nejedná se o nový druh vzácné houby. Odpověď je mnohem jednodušší, jde o papírové kapesníčky. Jsou bílou pěstí na oko turistovo a pohled na ně není libý snad nikomu z nás. Avšak nejeden z čtenářů, tedy v tomto případě možná spíše čtenářek, by si mohl v tomto ohledu sáhnout do svědomí. Nikoho neviním, je to potřeba fyziologická, a tak je potřeba ji vyřešit, časově nezabere více než pár minut a zbyde jen papírový čtvereček, který se jistě brzy rozloží. Možná se tedy podivíme, když zjistíme, že takový kapesníček se bude v lese povalovat a usmívat na kolemjdoucí dalších pět měsíců.

Jak tedy s těmito poklady naložit lépe než k dekoraci lesních porostů? Pokud se považujete za zručné výkopáře, doporučuji vyhloubit minimálně 20 cm hlubokou jámu a kapesníček zakopat, případně si vzpomenout na zmiňovaný plastový pytlík od svačiny a potřeby si odnést do popelnice zpátky domů do špinavého velkoměsta.