Napadlo vás podívat se někam, kam se běžně nedostanete? Mě ano. Svou zvědavost můžete ukojit při návštěvě mnoha míst, prakticky jakýchkoli, ale do zázemí lékárny vás nikdo nepustí. Pokud ovšem nemáte maminku lékárnici.
A tak jsem se tam „na tajňačku“ dostala. Měla jsem pocit, že mě má matka vydezinfikovala od hlavy k patě, oblékla mě do bílého a já vstoupila tam, kde byly stovky lahviček a kelímků s latinskými názvy, tisíce dóziček, jejichž štítkům jsem vůbec nerozuměla, množství vah, které jsem nikdy neviděla a spoustu latinských a českých knih, které na hřbetu nesly názvy jako „Československý lékopis“, „Český lékopis“, „Rote liste“, „Praescriptiones magistrales“, všechny v mnoha a mnoha ročnících. A všude byla cítit ta zvláštní vůně. V jedné místnosti byl dvoukřídlý obrovský trezor. Připadala jsem si jako v České národní bance, ale místo cihliček zlata tam byly opiáty.
Okénko do vzdělání lékárníků
Zajímalo mě, co vše lékárník musí umět, v čem se musí orientovat a co vše se na Farmaceutické fakultě učí. Základem jsou přírodovědecké obory: biologie, chemie, fyzika a matematika. Pak musí vědět, jak je stavěno a jak funguje lidské tělo a organismy, které ho napadají. Takže anatomie, fyziologie, patologie, mikrobiologie, molekulární biologie atd. Dále pak musí znát léčiva. Přírodní i chemická. Takže botanika, analytická chemie, fyzikální chemie, farmaceutická chemie, technologie lékových forem, analýza léčiv atd. A nakonec celé propojení toho, co do těla dostáváme a jak to v těle reaguje.
Není účelem zde vše vyjmenovávat, ale možná je dobré si vzpomenout, když netrpělivě čekáme ve frontě v lékárně až na nás přijde řada, že lékárník ze všech svých sil dělá svou dispenzační práci lege artis, (dle předpisu). Zkrátka dělá to nejlepší, aby nám pomohl na cestě k našemu zdraví, stejně tak činí lékař, na kterého v čekárně také vyčekáváme… Lékárník z pohledu hotových léků na potřeby našeho těla a lékař z pohledu potřeby těla na lék. Jeden bez druhého se neobejdou a úzce spolupracují.
Něco z historie lékárenství
Lékárna jako instituce funguje ve střední Evropě od 11. století. Vznikla ze skupiny léčitelů, kteří byli pro společnost nenahraditelní. Lékárenství jako takové rozvíjeli převážně Arabové. V Evropě pak bylo nejdříve v Itálii, Španělsku a jižní Francii kolem 11. a 12. století. U nás bylo lékárenství velice ovlivněno lékárenstvím vlašským, tedy italským, které se k nám dostalo hlavně po obchodních cestách. Ve starověku se k léčbě používaly výhradně rostlinné a přírodní látky. Středověk tuto paletu rozšířil o chemické látky. Došlo totiž k velkému rozvoji chemie, se kterou velmi úzce souvisí právě celá farmacie. Vznikaly klášterní lékárny a později veřejné lékárny, které patřily městu. Od 17. století dostávají lékárny svůj dnešní ráz a lékárníci začali být váženými a uznávanými odborníky. Začínají se také spojovat s nemocnicemi.
V polovině 19. století od nástupu biochemie, farmakologie, toxikologie a syntézy léčiv (prvním synteticky vyrobeným lékem byl Aspirin) můžeme mluvit o moderní farmacii a lékárenství. Lékárny si také vyrábí své vlastní „speciality“, které nejsou podle daného lékařského předpisu. Zajímavostí je, že takovýto lék se objevil už ve 14. století a byl jím Oleum balsami Magistri Galli de Monte Syon, který vyráběl kanovník a lékař Mistr Havel ze Strahova. Za zakladatele lege artis výroby specialit je považován malostranský lékárník Benjamin Fragner, který ve své lékárně U Černého Orla začal vyrábět „domácí mast“, později „Balsam Dr. Rosy“. Po něm pokračovali i další lékárníci z Prahy i jiných měst.
1.4. 1882 vychází první číslo „Časopisu českého lékárnictva“ jako výsledek stavovské hrdosti lékárníků. Od té doby je vydáván jako měsíčník, sice s obměněnými názvy, ale bez přerušení celých 140 let!
Profese v lékárně
Dnes v lékárnách pracují farmaceuti, absolventi nejméně pětiletého magisterského studia, kteří po ukončení Farmaceutické fakulty UK získávají titul Mgr, a po případné rigorozní zkoušce titul doktora farmacie PharmDr. Dalším vzděláváním, které je zakončeno atestační zkouškou pokračují v celoživotním vzdělávání.
Farmaceutičtí asistenti jsou druhou samostatnou profesí v lékárnách. Nyní získávají kvalifikaci v pomaturitním studiu na vyšších odborných školách, dříve na středních zdravotnických školách. Dalším studiem získávají specializaci, zakončenou také atestační zkouškou.
Sanitárky se starají o čistotu, úklid a hygienu na všech pracovištích v lékárně, pomáhají při příjmu a ukládání léků a dalších činnostech.
Farmaceuti a farmaceutičtí asistenti se průběžně vzdělávají. Účastní se odborných přednášek, školení, seminářů, konferencí a webinářů, kde získávají nejnovější informace ze svého oboru. Podobně jako lékaři a zdravotní sestry. Celoživotní vzdělávaní lékařů a farmaceutů je sledováno lékařskou a lékárnickou komorou a bez splnění přísných podmínek každé 3 roky nedostanou certifikaci (oprávnění) k výkonu svého povolání. Dalším nezávislým orgánem je Státní ústav pro kontrolu léčiv a Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.
V současné době, jak říkají lékárníci, prožíváme největší lékovou krizi za posledních 30 let. Léky prostě nejsou. Pravdivěji řečeno je jich nedostatek a my jsme si v konzumní společnosti přece zvykli, že máme všeho dost… Je to dílem důsledek covidové krize, zavírání a přestavování farmaceutických továren, celosvětový nedostatek hliníku, takže není na blistry a nedostatek skla, do kterých se léky dávají… a dílem důsledek krize vleklé války na Ukrajině…. Znáte to ze svého okolí? Je nedostatek antibiotik, maminky si stěžují, že pro jejich malé děti nejsou čípky a sirupy na horečku? A tak jsem si takové čípky vyrobila…
Ano, je tomu tak. I v současné době se v lékárnách stále jako dříve připravují magistraliter receptrury i přes všechnu tovární výrobu. Ještě před padesáti lety magistraliter příprava v lékárnách představovala minimálně třetinový objem všech vydaných léků. Staří lékárníci na tuto dobu vzpomínají s láskou. Na obrázcích můžete vidět příklad výroby čípků.
Šéfredaktorka, zapálená do historie, přírodních věd a umění. Ráda tančí a objevuje nové věci.