Pro spoustu z vás jsou houby zřejmě pouze oblíbený či velmi neoblíbený pokrm, který jste jako malé děti chodili sbírat společně s babičkou a dědečkem. Houby jsou však mnohem více, plodnice, které jste sbírali, jsou pouze plod jako je jablko pro jabloň. Houby jsou tajemný organismus, který nás obklopuje všude a my o tom ani nevíme. Nachází se v nás, v rostlinách, naší potravě, podzemí i ve vzduchu. Jsou klíčem k porozumění naší planetě, jsou začátek i konec zároveň. Dokáží rozložit ty nejodolnější materiály jako je například TNT a vytvořit plodný prostor pro nový život. Tato jejich vlastnost je pro člověka velmi zásadní, protože houby jsou schopné rozložit surovou ropu i radioaktivní odpad a tím by mohly být řešením pro klimatickou krizi. Ne však jen díky schopnostem rozkladu nám v této situaci mohou být nápomocny. Pomocí tzv. Mykofabrikace dostane houba podobu tkaniny nebo stavebního materiálu a možná by tak v budoucnu dokázala nahradit i plast. V blížícím se kolapsu ekosystému nám mohou pomoci i díky tomu, že protivirové sloučeniny vytvářené podhoubím brzdí syndrom zhroucení včelstev.
A je toho mnoho dalšího, na co ještě můžeme přijít, jelikož hub je až 3,8 milionů druhů, což znamená, že jich je zhruba desetkrát více než druhů rostlin a zároveň, že máme objevených a popsaných jen okolo 6 % všech druhů hub.
I když si hub skoro nevšímáme, jsou to jedny z největších živých organismů na této planetě. Pro nás obyčejná Václavka (Armillaria) tvoří sítě o rozloze přes deset kilometrů čtverečních, vážících stovky tun. Takovéto podhoubí, zvané mycelium, je tvořené tzv. hyfy, kterými probíhají elektrické impulzy, skrze které komunikují podobně, jako nervové buňky živočichů. Tyto sítě se tedy dají připodobnit k lidskému mozku, což poukazuje na to, že houby mohou být organismus stejně, více či méně inteligentní jako je člověk, jen nejsme schopni najít společný komunikační prostředek. Například taková Hlenka vápenatka mnohohlavá (Physarum polycephalum) nedisponuje centrální nervovou soustavou ani ničím, co by se jí podobalo, a přesto vytváří průzkumné sítě, které umějí najít v bludišti správnou cestu. Japonští vědci vysadili Vápenatky do Petriho misek a vytvořili model Tokia. Ovesnými vločkami (potravou) vyznačili významné uzly a ostrým světlem (Hlenkám světlo vadí) různé překážky jako například pohoří. Za jediný den Vápenatka zvládla najít nejefektivnější cestu, která byla téměř totožná se železniční sítí v Tokiu.
Tyto sítě, které různé druhy hub vytvářejí, potom využívají všechny rostliny jako takovou sociální síť – tzv. lesní internet. Například stromy jsou tak schopny rozeznat svého potomka a dopomáhat mu díky ní v růstu.
Profesorka Lynne Boddyová vytvořila pokus, při němž nechala jednu dřevokaznou houbu rozrůst po špalíčku dřeva, poté špalík vzala a dala ho na misku. Houba okamžitě vypustila své hyfy na průzkum a ty se vydaly všemi směry. Okolo špalíku se vytvořil bílý kruh mycelia. Poté vzala jiný špalík dřeva a položila ho vedle něj. Jen co se hyfy maličko dotkly dřeva, celý směr růstu mycelia se změnil a během jednoho dne se úplně přetvořilo. Rozhodla se pokus zopakovat, ale tentokrát druhý špalíček potom co jím houba prorostla, odendala pryč a všechna houbová vlákna přestřihla. Původní špalíček s houbou pak dala do jiné misky. Hyfy však pokračovaly v růstu stejným směrem, jako by houba disponovala jakousi pamětí. Na jakém však funguje základě zůstává tajemstvím. Později se profesorka Boddyová rozhodla vytvořit podobný pokus jako vědci z Japonska. Rozhodla se, že vyzkouší tuto houbu – Třepenitku svazčitou (Hypholoma fasciculare), zda dokáže najít nejefektivnější meziměstské trasy ve Velké Británii. Zem vymodelovala z hlíny a města znázornila dřevěnými špalíčky, které odpovídaly velikostí počtu obyvatel daných metropolí. Houby se rozrostly a vytvořily dálniční síť, udělaly M5, M4, M1 i M6.
Pomalu jsou tyto schopnosti mycelia objevovány a využívány v řešení praktických problémů. Jsou využívány k propočítávání efektivních únikových cest z různých budov, k řešení matematických problémů nebo programování robotů.
Mycelium nás tedy nutí přehodnocovat již oddělené kategorie nerostů, rostlin a živočichů. Podle slavného řetězce inteligence, navrženého již starými Řeky, se houby nacházejí až na samotném dně. I tak jsou mnohé z nich schopné řešit problémy, komunikovat, rozhodovat se a učit se. Společně s houbami se tedy různé kontroverzní hierarchie, které stojí v základu moderního myšlení začnou rozpadat a s jejich rozpadem se může změnit i náš destruktivní přístup k mimolidskému světu. Je toho mnoho, čemu bychom se od hub mohli učit.
zdroj: SHELDRAKE, Merlin. Propletený život: jak houby utvářejí svět, mění naši mysl a ovlivňují budoucnost. Přeložil Vojtěch ETTLER. Brno: Kazda, 2020. ISBN 978-80-88316-93-0.
Korektorka a divoženka, co uvízla v akademických sférách a chce pryč!