„Protože je to fu*kin vibe!“
Cesta z Prahy trvala asi hodinu, když jsme okolo jedenácté hodiny v noci najeli na tankovou cestu temným lesem, kde s každým hrbolem slyšíme, jak zadní guma dře o blatníky… Nevíme tedy, jestli se dostaneme autem také zpátky, ale natěšení na nový zážitek nám to nezmenšilo.
Nastává zvláštní moment, slyšíme jen velmi tichou hudbu a to se nám nezdá, všude kolem je tma a jsou vidět jen lehké siluety tmavého lesa. První na co narazíme je náklaďák, ve kterém se prodávají trička a vinylové desky. Od něj vedou světélka stejná jako na vánoční stromeček kamsi dál. Jdeme instinktivně podél nich, je tam jen uzoučká cestička, z jedné strany zákop, z druhé rozpadlé trosky kasáren. Zdá se to být jasné, soundsystém bude právě v těch troskách. Když jsme vešli, zvuk se zdesetinásobil, světlo navozovalo pocit stálého mrkání a obklopil nás závan cigaret, piva a marihuany. Před obrovskou stěnou reproduktorů tancovalo asi čtyřicet lidí, ono tedy tancovalo… Spíš to vypadalo, jakoby interpret svojí hudbou ovládal hadrové panáčky. Zvláštní ale bylo to, že interpreta, který vytvářel celý tento obraz nebylo nikde vidět. Není to jako na diskošce, kde to DJové rozjíždějí společně s publikem, tady je interpret očím neviditelný.
Na místě je parkoviště za dvě stovky, ale pořadatelům vůbec nevadí, že auto necháváme u příjezdové cesty. Stejně jako jim nevadí ani to, že si do kapes od bund bereme vlastní pití.
Najednou mezi tancujícími lidmi prokličkují rázným krokem muži držící pochodně, zřejmě slavnostní zahájení. Tancující se rozestoupí a hudba mírně změní charakter, když do středu přijde muž s takovým tím správným cirkusáckým knírkem a sundá si tričko – ohnivá show může začít.
Do rytmu neuvěřitelně rychlé hudby okolo sebe tenhle člověk točil ohněm a u toho se dokázal ještě naprosto dokonale křenit na lidi okolo sebe. Úžasná show, určitě vzrušující více než jakýkoliv striptýz! Nacházel se tady ale ještě jeden soundsystém, který jsme opět našli pomocí vánočních světélek podél cesty. U vchodu k této hudební stěně byl dokonce zapálený oheň a okolo seděli lidé jako u trampského táboráku. My jsme ale pokračovali dál, v úzké chodbě před asi čtvrtinovou zdí reproduktorů tancují tři lidé. Když jste se však podívali dál, zjistili jste, že vedle této chodby je místnost, kde je jak větší stěna, tak i větší počet lidí, i když se stále nevyrovnal počtu v předchozím prostoru. Na druhé straně od chodby byly stoly a lavičky, jenže v úplné tmě. I tak ale člověk v záblesku světla zahlédl, jak zde sem tam někdo taguje po stěnách, nebo sype na mobil bílý prášek.
I přesto zde byli příjemní lidé. Je tedy pravda, že pokud jste u baru dali požadovanou částku peněz, odnesli si nápoj a nedělali jste žádné problémy, nazvali vás barmanky zlatíčkem. A ano, občas jste potkali někoho, kdo se neuměl pořádně držet na nohou a vrazil do vás, určitě ale ne naschvál. Většině lidí bylo okolo čtyřiceti a mladší lidé byli spíše výjimkou, zatímco cizinci mezi výjimku opravdu nepatřili. Na otázku, proč na takové akce chodí, mi odpovídají různě, ale snad každý zmínil, že na tyto akce jezdí hlavně kvůli hudbě. ,, Baví mě tu hudba a ta atmosféra, je to tu jiný. Samozřejmě negativní stránka je, že tu lidi fetujou a občas se neumí chovat.“ Odpověděla mi Emily sedící u ohně, vedle které sedí i o něco starší pár Ondra a Kristýna. ,,Jezdíme sem podporovat nekomerční akce, underground a tak. Potkali jsem se na cestě na podobnou akci před asi dvaceti lety a tyhle akce nás společně baví čím dál víc.“ V temném koutu u stolu jsem potkala taky Tomáše. „Líbí se mi tu hudba a rád si zatancuju, je to pro mě nejrozšířenější způsob projevení svobody, prostě dělat si co chceš. Většinou jsem potom unavenej, ale asi mi to stojí za to.“
Jedni z mladších návštěvníků odpovídali jednodušeji, skvělá hudba, fajn lidi tvořící skvělou atmosféru, Maty to zřejmě vystihl nejlépe. „Protože je to fu*kin vibe!“
Je zvláštní, že zakouřený prostor a nepřestávající ohlušující hudba dokáže být pro lidi uklidňující, ale je pravda, že pohyb v rytmu a nemožnost komunikace s přáteli, dává určitou svobodu toku myšlenek. A na ten kouř si prostě zvyknete nebo si k tanci taky rádi jedno zapálíte.
Ten pocit, kdy ráno za světla, zpěvu ptáků a příjemného vzduchu opouštím tohle zvláštní místo, chci určitě zažít znova.
PS. Většina respondentů znala Waldorfské vzdělávání.
Korektorka a divoženka, co uvízla v akademických sférách a chce pryč!