Moderní adaptace Romeo a Julie z roku 1996 v režii Baze Luhrmanna převádí Shakespearovu tragédii do světa plného zbraní, médií a zběsilého tempa 90. let. Film si pohrává s kontrastem původního veršovaného jazyka a současného vizuálu, a to především proto, aby probudil zájem mladšího publika o nám dobře známé dílo.
Ve filmu se odehrává nám již povědomý příběh zakázané lásky dvou mladých příslušníků znepřátelených rodů. Oba se do sebe po prvním setkání zamilují a tajně se vezmou. Kvůli Romeově vraždě Tybalta, kterou chtěl pomstít svého přítele Merkucia, je však Romeo vyhnán z města. Poté se Romeo s Julií snaží uniknout osudu a společně odejít, to se jim však nepodaří. Nakonec oba umírají, což ironicky vede k usmíření obou rodů.
Romeo v podání Leonarda DiCapria se od divadelních ztvárnění tolik neliší. Hraje mladíka, který je impulzivní a citlivý. Na rozdíl od originálu je však méně „rytířský“ a jeho emoce jsou výraznější – často pláče, křičí a reaguje prudce, což odpovídá modernímu pojetí mladé lásky.
„Měl jsem při natáčení tolik emocionální práce, více než u jakéhokoli jiného filmu, co jsem dosud dělal. V téměř každé scéně jsem byl na pokraji zhroucení.“ (přeloženo)
— Leonardo DiCaprio o natáčení Romeo a Julie (CheatSheet, Leonardo DiCaprio ‘Was in Shambles’ )
Zato Julie v podání Claire Danes se od originálu liší více. Na začátku je ztvárněna jako nevinná a inteligentní dívka, která se postupně vyvíjí v aktivní hybatelku děje a přestává být pouhou obětí okolností. Její výrazná chemie s Romeem je klíčová pro celý příběh.
Baz Luhrmann ve svém zpracování úspěšně udržuje rychlé tempo a navozuje atmosféru devadesátek. Výrazně tomu pomáhá použití známých skladeb, například od Radiohead („Talk Show Host“) nebo The Cardigans („Lovefool“). Práce s kamerou je na vysoké úrovni – je živá a dokáže dodat dynamiku i méně akčním scénám.
Zcela odvážné rozhodnutí režiséra držet se převážně originálního jazyka vytváří zajímavou kombinaci prostředí 90. let, zbraní v každé kapse, drog a elegantní mluvy. Podle režiséra „Shakespeara není potřeba modernizovat jazykem, ale způsobem, jakým ho vyprávíme.“ Tento přístup byl sice kontroverzní, ale filmu se podařilo uspět jak u kritiků, tak u diváků – drží si přibližně hodnocení kolem 70% (např. na ČSFD).
Osobně mě film příliš neoslovil, i když oceňuji snahu režiséra Baze Luhrmanna přiblížit klasické dílo modernímu publiku. Kombinace původního Shakespearova jazyka s moderním prostředím plným zbraní, a chaosu na mě působila spíše rušivě než originálně. Místo toho, aby mě vtáhla do děje, mě často vytrhávala z atmosféry příběhu. Mé vlastní hodnocení se drží kolem 5/10, což je podle mě dobrý výsledek pro takový film.
Whoa,- Philip Bozeman