Tak jako v celém zbytku republiky, ani cestou do Podkrkonoší dlouho nic nenasvědčuje tomu, že je teprve polovina března, a ještě tedy astronomická zima. Za Vrchlabím se přece cosi mění, lyžuje se již v Herlíkovicích, sice na umělém sněhu, v nadmořské výšce pouhých 800 m. Při příjezdu na parkoviště Strážné – Lom, již o sobě dávají zdejší hory citelně znát – silnice k parkovišti klouže, po jejích stranách jsou odhrnuté spousty sněhu, a především se od poslední zastávky za Jičínem výrazně ochladilo. Kvůli v nižších polohách na jih orientovaným loukám, se na doporučení hlídače parkoviště vydáváme na Dvorskou boudu pěšky, a ne na běžkách. Věci včetně běžek si necháváme vyvézt skútrem. Při cestě se podmínky razantně mění – sněhu přibývá, fouká vítr – je tady velmi chladno, a těsně před Dvorskou boudou začíná sněžit.
Ač si jako jedna z mála Krkonošských chat nechává svoji původní podobu z minulého století, nabízí Dvorská bouda přívětivé ubytování a výbornou kuchyni, k níž pan číšník říká: „Měli jsme tu v jednu chvíli asi 15 vegetariánů, 3 vegany a nějaký bezlepkový. V kuchyni je pak složitější všem vyjít vstříc, ale jsme na to přichystaní a máme na to dobré recenze.“. Další den je kvůli zhoršenému počasí na boudě vylidněno: „Na Dvorské vyžíváme z ubytovaných, kdežto Na Rozcestí je jen bufet, bez ubytování. Když je špatné počasí, tak tam mají plno, tady vede jedna cesta, u Rozcestí jich vede 6, takže tam se vždycky někdo zastaví.“, všichni hosté jsou schovaní ve svých pokojích, či se zabavují ve zdejší klubovně deskovými hrami. Přesto jedna výprava, na první pohled nestandardní – kurz v rámci spolku Alpy4000 připravující skialpinisty na alpské podmínky nebo lavinovou záchranu, i za těchto podmínek vyráží ven. „Přestože v Alpách by se za běžné situace v takovémto počasí nevyráželo, v rámci výcviku je to pro nás důležitá zkušenost.“ říká její instruktor zvaný Bydža. „Pro trénování nabízí Krkonoše výborné prostředí. Je zde členitý terén, ve kterém můžeme trénovat orientaci v horském prostředí. Říct si odkud foukal vítr, jestli sněžilo, jaké jsou teploty, to vše si pak člověk do Alp přenáší. Dají se kopat sněhové profily a poklepovou metodou zjišťovat riziko prasknutí svahu. Dlouhé sjezdy tady však kvůli klidovým územím nejsou možné. Je zde vytyčených osm skialpových tras.“ Skupina vyráží s, pro klasického turistu neobvyklým, vybavením – vysílačky, lana, cepíny: „Každý, ať už na skialpech (skialpinové lyže jsou určeny především pro jízdu mimo upravené trasy, umožňují jak sjezd, tak chůzi do kopce – pozn. red.), sněžnicích nebo čímkoliv jiném, by měl sebou mít sondu, pípák (tzn. lavinový vyhledávač) a lopatu, to je takový základ. Při freeridu (jedná se o lyžování v neupraveném terénu – pozn. red.) je důležité mít lavinový batoh (batoh se dokáže naplnit vzduchem, a tím zvýšit objem ale nikoliv hmotnost skialpinisty – pozn. red.), náhradní oblečení, spací pytel pro 2 osoby, lékárničku, helmu apod.“. Ven vyráží pouze tato skupina a dvojice otrlých horalů, kteří na cestě mezi Žacléři a Harrachovem na Dvorské boudě pouze nocovali. I my se rozhodujeme vyrazit na krátký výlet. Krátký proto, že podmínky delší nedovolí – fouká silný vítr, v mlze je vidět tak na 10 m, hustě prší a do toho všeho je poměrně velká zima. Počasí nás promočené donutí se od Výrovky vrátit a zbytek odpoledne se ukrývat na chatě.
Ráno si po dlouhém rozvažování díky mírně udobřenému počasí troufáme, přes stále silný vítr a předpovídaný déšť, vyrazit na delší výlet. Po sjezdu z Liščí hory, kde jsme mimo jiné potkali i katolického, německy mluvícího, misionáře, zakládajícího školu v Kongu, jsoucího v Čechách na dovolené, se nám tato „odvaha“ vrací ve výhledech po krajině. Výlet si tedy prodlužujeme, pro běžkaře poněkud neobvyklou Idinou cestou, a obědváme v příjemné horské útulně na Rejdišti. U Tetřevích bud se kocháme dnes nejlepšími výhledy nejen na Ještěd, Ralsko a Bezděz, a po táhlém stoupání na Rennerovy boudy se za fujavice rádi uchylujeme do chaty.
Jak typická horská proměna počasí. Během noci se teploty dostaly hluboce pod bod mrazu a nebe se dočista vyjasnilo. Má to ale i svou negativní stránku, totiž, že sníh donedávna rozměklý a rozježděný od pásových vozidel, je pro běžkaře téměř nesjízdný ba nebezpečný. Rozhodujeme se neprozíravě uspořádat výlet s největším výškovým převýšením. Přes Liščí horu sjíždíme sjezdovkami, již s velmi špatnou sněhovou pokrývkou, které křižujeme nahoru a dolů, do Pece pod Sněžkou, a následně opět stoupáme na Richtrovy boudy. Do Dvorské boudy se po výstupu na Výrovku vracíme až po západu slunce.
Pro vyčerpání volíme další den lehčí výlet na Luční boudu. Z hlediska převýšení ovšem nikoli. Výstup z Výrovky po zledovatělém povrchu do Lučního sedla je v podstatě nemožný – pouze neustálým „stromečkováním“ nebo pěším výstupem. Na Luční planině, kde meteorologická stanice ukazuje 1,2m sněhu, se nám otevírá pravá Krkonošská zimní krajina – zasněžené pláně. Na Luční boudě se pozastavujeme nad, v horách absurdním, gentleman klubem či zákazem vstupu psům do chaty, a po prodloužení na Dom Śkąlski, Sněžku se pro zledovatělou cestu zdolat nepokoušíme, sjíždíme zpět na Dvorskou boudu. Kladná změna počasí je zde již velice patrná. Nevracíme se již do prázdné, ale nově příchozími zcela naplněné Dvorské boudy. Přeci jen Krkonošské hřebeny mají své konce a hranice. Dnes jsme vyrazili již na známou cestu kolem Klínových, Friesových a Rennerových bud, prodlouženou k rozcestí U Srubu a zelenou turistickou značkou, potvrzující neznalost trasového plánovače, jelikož postrádá jakékoli lyžařské standardy. Přicházející jaro se v plném měřítku začíná projevovat i zde v horských výšinách. Sníh začíná pomalu měknout a pět vrstev svršků začíná být zcela zbytečnými. I po takto kratším výletu se však začíná brzy dostavovat týdenní vyčerpání. Poslední den nás po ranním sbalení osobních věcí a odevzdání zavazadel na korbu skútru pro odvoz na parkoviště ve Strážném, čeká v očích pražana ideální lyžařský výlet – 10kilometrový sjezd a vysněná automobilová cesta do Prahy.
Kryštof Švejda je spoluvedoucí rubriky “Společenské dění”. Zastává roli korektora. Mezi jeho oblíbené aktivity můžeme zařadit hru na kytaru, šachy či vedoucování v oddíle.