Goetheanum – centrum waldorfského hnutí

Jelikož náš časopis vzniká v prostředí waldorfské školy, která je poměrně úzce spjata s anthroposofií, určitě by nebylo od věci zjistit si něco více z tohoto velmi širokého okruhu.

Text vám přiblíží tak trochu dechberoucí komplex staveb a nezvyklou architekturu ve švýcarském Dornachu, která je dnešní světové centrum antroposofie.

Vznik

Myšlenka vznikla ve chvíli, kdy charismatická osoba Rudolfa Steinera začala poprvé uvádět svá mysterijní dramata. Byl však nucen svá díla předvádět v klasických divadlech, které nebyly fyzicky přizpůsobeny jeho stylu umění, a tedy nebyly dostačující. Rudolf Steiner pojal myšlenku na výstavbu speciálního prostoru, ve kterém by mohla být prováděna tyto zvláštní nová scénická díla. (1910 – 1913)

Původní záměr byl postavit toto divadlo v Mnichově, avšak kvůli náročnosti Steinerovy stavby, nebyly úřady tolik svolny k výstavbě.

Stavba byla pojmenována “Gotheanum”. Během silvestrovské noci roku 1922,  však bylo první Gotheanum zničeno žhářem.

První dřevěné Goetheanum, které bylo později zničeno.

Rudolf Steiner však, rok na to, oznámil záměr postavit nové Goetheanum, a tentokrát skutečně z betonu. Půdorys už neměl být okrouhlý, ale s hranami, které byly tvořeny tak, že utvářely zaoblenost stavby. Tento prostor měl být také,  kvůli rozvíjející se anthroposofii přizpůsoben i k jiným účelům, nikoliv jako jeden velký sál.

První práce na stavbě začaly až těsně před Steinerovou smrtí, ale budova byla vcelku dostavěna podle jeho  záměrů. První prostory, ještě nedostavěné stavby se otevřely roku 1928.

Stavba a prostor

Stavba stojí v Dornachu, jižně od Basileje.

 Steiner usiloval o vytvoření duševně působivých forem. Je to snaha osvobodit se od tradičních architektonických omezení, což může být i pravý úhel jako základní kámen stavby. Jelikož stavba byla tvořena převážně betonem, bylo to v té době novinkou.

 To, co se odehrává uvnitř – myšlenky, řeč, umělecká mluva a další, má modelovat vnitřní prostor budovy, který své formy předává vnějšímu vzezření. I proto, měla být budova směřována od západu na východ.  Stěny jsou tedy tak nějak “propustné”. Vnější vzhled tak říká co se děje uvnitř.

 Dekorace uvnitř – malby, sochy apod., jsou míněny jako duchovní skutečnost změněná v pozemskou formu. Můžeme zde sledovat i Goetheovský princip metamorfózy, kdy jednotlivý motiv formy vede k dalšímu, a ten k dalšímu, atd. Má to být jakási ochrana (zároveň jako portál) pro toho kdo uvnitř hledá ducha.

„Goetheanum”

Stavba byla pojmenována po velkém básníkovi, prozaikovi a dramatikovi Johannu Wolfgangovi Goethemu, jako jeho upomínka. Steinerův výraz pro Goetheho způsob poznání je „goetheanismus”, a od toho se odvíjelo jméno Goetheanum. Jméno upozorňuje i na to, že se v prostoru pracuje metodou Goethova myšlení…