Vlastní obrazek : Klára Borůvková
„Dobrý den, jsem zde s dětskou lékařkou Klárou Borůvkovou.
Proč jste se rozhodla být lékařkou?
Chtěla jsem pomáhat lidem a být lékařem mi dávalo smysl. Zní to sice jako klišé, ale myslím, že na tuhle otázku jsme skoro všichni v prvním ročníku medicíny odpověděli stejně.
Proč jste si vybrala právě dětskou chirurgii?
Vždycky jsem tíhla k chirurgickým oborům a když jsme v 6. ročníku medicíny měli stáž na dětské chirurgii, byla jsem unešená. Pořád jsem duchem trochu dítě a občas mi přijde, že si s dětmi rozumím víc než s některými dospěláky. Takže trefa do černého.
Jak probíhalo vaše studium medicíny s dyslexií, narazila jste na nějaké překážky?
Studium medicíny dá málokdo s prstem v nose, ale pravdou je, že pro mě to byla doslova výzva. Už od základní školy jsem nesnášela čtení ve dvojicích, protože jsem přečetla tak polovinu stránky a většina spolužáků už chtěla otočit list. S nadsázkou se dá říct, že mám ocelový zadek a medicínu jsem si doslova vyseděla nad učebnicemi. Nicméně zvládla jsem chodit i na brigády, užít si volný čas a to, co je nejpodstatnější – nikdy bych neměnila. Na medicíně jsem poznala skvělé lidi, kteří mě doprovázejí dál životem, zažila nezapomenutelné chvíle a pokaždé, když na studium vzpomínám, tak se usmívám a na ty tuny učení a nepříjemnosti s tím spojené nemyslím. Obecně vnímám překážky jako něco, co nás může posunout – a je jedno jakým směrem. Někdy i to, co vnímáme jako krok zpátky, je jen krok jiným směrem. Každý, kdo žije s jakoukoliv předponou dys, se s ní nějak naučí pracovat a v mém případě šlo o to, že jsem učení obětovala dvojnásob času než průměrný student, zvlášť když jde o memorování bez používání souvislostí či zkušeností.
Mohla byste prosím doporučit nějaké cvičení nebo metody, které vám během studia pomohly?
Každému sedne nebo pomáhá asi něco jiného. V mém případě to bylo čtení nahlas, ticho a klid na učení a čas. Prostě jsem se ptala svých kamarádů, jak dlouho se na danou zkoušku učili a podle toho jsem si spočítala, kolik času budu potřebovat já. Ale tohle je podle mého dost individuální a každý dyslektik to má jinak. Dále je dobré si učivo nahrávat – nejen přednášky, ale nahrát si sám své vypracované otázky a pak je poslouchat.
Projevuje se dyslexie i nějak během vaší práce a jak?
Ano, naštěstí to není časté, ale občas ,,komolím“ dlouhá nebo cizí jména a názvy. Ale to jsou jen úsměvné momenty, které na kvalitu práce nemají vliv. A většina kolegů ani neví, že jsem dyslektik.
Jaký je váš nejlepší a nejhorší zážitek během práce dětského chirurga?
Nejlepší zážitek je pokaždé, když se na mě pacient usmívá a vím, že mi důvěřuje a díky mně může jít uzdravený domů. A nejhorší je i nejsmutnější a tím je ztráta pacienta, i když se mě to nikdy netýkalo přímo, tak to člověkem otřese. Bohužel i to k lékařské profesi patří.
Kdybyste si mohla vybrat znovu obor, ve kterém budete pracovat, byla by to znovu dětská chirurgie?
Rozhodně ano, nikdy jsem nepochybovala a nikdy bych neměnila. Mám to štěstí, že dělám práci, kterou miluji.“
Rad lezu snowboarduji, vařím či peču sladkosti i vodní sporty jsou mojí oblibou.