Světelné efekty, děsivé zvuky, drsná severská krajina, klání i milostné scény.
To vše a nejen to lze vidět v nové inscenaci Hamleta v Národním divadle, kterou si vzalo do režie duo SKUTR, tj. Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. V celé inscenaci na vás dýchá precizně ztvárněná historie, ale i novotou vonící nápady. Půlkruhová elevace na jevišti přináší pocit, jako byste se na dvě a půl hodiny ocitli ve starém alžbětinském divadle. Tuto černou konstrukci režie hojně využila, například jako hradby při zjevení ducha, nebo jako stěny komnaty.
Nelze zapomenout na herecký výkon Pavla Neškudly v roli Hamleta, kdy slavný monolog „Být či nebýt“ pronesl tak, že z toho šel mráz po zádech. Právě tento pětatřicetiletý herec dodával svou mimickou schopností inscenaci ještě něco navíc. Další postavy hráli: Igor Orozovič v roli prostopášného Claudia, Taťjana Medvecká v roli královny Gertrudy či Berenika Anna Mikeschová jako Hamletova láska Ofélie. Marie Paulová a Denisa Barešová ztvárnily bláznivě role Hamletových přátel z dětství – Rosencrantze a Guildensterna. Právě tyto dvě postavy dělají hru moderní, jelikož Rosencrantz a Guildenstern jsou původně postavy mužské a ve ztvárnění dvou mladých hereček se jim úplně změnil charakter. Polonia hrál Ondřej Pavelka, Horatia Petr Vančura a roli herce David Prachař.
Na zcela náhodných místech se v inscenaci objevuje norský král Fortinbras (Jakub Gottwald) s dělovou koulí v ruce. To bych však nevytýkal ani tak duu SKUTR či dramaturžce Janě Sloukové, ale spíše samotnému Shakespearovi, nýbrž i v originálním textu se tato náhodná zjevení a následná zmizení objevují. Při těchto vstupech postava Fortinbrase většinou řekne pár vět, např. „Nuž, jděte, setníku, a doneste můj pozdrav králi Dánů. Rcete mu, že Fortinbras, po jeho svolení, jej žádá o průvod na slíbeném tom pochodu přes jeho království. Kde sejdem se, vám známo. Libo-li jest jeho Milosti cos od nás chtít, před jeho tvář se slušně dostavíme; a to mu vyřiďte.“ A následně zas odejde.
Fenomenální hudební doprovod vytvořil Petr Koláb a autentické kostýmy pochází z dílny Simony Rybákové. Světelný design, který podtrhával každou scénu, vyloudil ze světlometů člen finské MimoArt Company Karel Šimek. Na pohybové stránce se podílel Jan Kodet.
Inscenace míří jak na mladší publikum svými světelnými efekty a moderní hudbou, tak na tradiční návštěvníky Národního divadla držením se originální předlohy. Divadlo se stále hraje a sál je většinově vyprodaný, což svědčí o jeho úspěchu.
Dělám rád to co dělat nemusím. Rád vstávám ve dvanáct a v tejdnu mám průměrně pět hodin spánku. Zajímá mě hudba a jinačí umělecky proveditelný činnosti.