TO naproti staré zástavbě přes silnici…

Ze špinavé ulice vede do hloubi křoví, jež ji lemuje, nenápadná pěšinka. Vydejme se po ní a pozorujme, poslouchejme, prožívejme, hmatejme, ciťme…

Sýkorky, břízy, květy špendlíku,
mech, houby, zpěv a štěbetání, vánek, vzdálené zvuky silnice,
měkká půda pod nohama, 
svěžest,
trrr si si si, 
holub hřivnáč poplašen odletí z houštiny a pak do trávy used´,
a jako klenot babočka paví oko, 
spletité cestičky a suché trávy šustění, šumění, míhání,
hýření, snaha vyfotit motýla, 
co se třepotá a neví kam si sednout,
a pak zrádný šlahouh ostružiny přikrytý suchou trávou, 
pučící lístky lísky, buku, vrby, 
cestička v houštině, 
sojka mihnoucí se mezi svěže zelenými korunami stromů, 
stará vrba s rozeklaným kmenem, 
choroše tvoří stupínky, 
křik straky,
píseň, sytě modrý modřenec, odpadky,
zvuk sešlapovaného suchého loňského listí,
seschlý šípek, co vydržel zimu.

Číst dále

Homo Elektrus

Samozřejmě, že se vzbudíš ve tři čtvrtě na deset, protože vedle hlavy na tebe nečíhá tvůj milý telefon a budík ti nezvoní. Naštěstí je víkend, a tak jsi poprvé – a možná naposledy – vděčný za to, že existují novoroční předsevzetí.

Ráno se zdá jednoduché, protože – stejně jako každý den – následuješ rutinu, kterou máš zažitou celý život.

Číst dále