Národní divadlo, rok 1982. Hraje se premiéra inscenace Hamlet. Režisér Miroslav Macháček obsadil velké osobnosti tehdejšího divadla – vedle F. Němce například J. Somra jako krále Claudia a J. Hlaváčkovou jako královnu Gertrúdu. Inscenace se stala v Praze velice populární a hrála se až do roku 1988, kdy byla stažena z repertoáru. Naštěstí ji Československá televize zaznamenala, a tak nezůstala jen v paměti tehdejších diváků, ale mohou ji po letech zhlédnout i ti současní.
V této inscenaci Shakespearovy slavné hry se režisér soustředil na promýšlení vztahů mezi postavami a na motivaci jejich chování. Inscenace zprvu nebudila mnoho nadšení a zájmu, prý se některým divákům zdála málo efektní. V tom se ale skrývá kouzlo Macháčkova zpracování. Režisér se drží originálního díla, ale zároveň ho dokázal přetvořit do velmi reálné a srozumitelné podoby, aniž by narušil kvality, které Shakespeare do svého díla vložil. Například Hamletův slavný monolog: „Být či nebýt – to je otázka: důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy?“ není ve hře nějak vyzdvihován ani přemrštěně zdůrazňován, ale krásně se zařadí do plynutí celého díla a přirozeně nám doplní obraz Hamletovy osobnosti.
V hlavní roli představuje Hamleta František Němec. Ve svém strhujícím výkonu skvěle ztvárňuje vážnou a složitou postavu Hamletovu a různorodě rozporuplné složitosti osobnosti této postavy formou emocí, gest i procítěných monologů.
Perfektní výkony podávají i král s královnou. J. Somr profesionálně ztvárňuje podlost a přetvářku Claudia, J. Hlaváčková zaslepeně ženskou a mateřsky sklíčenou kolísavost postavy Hamletovy matky Gertrúdy. Ve své roli se blýskla i tehdy mladičká Z. Jandová jako spanilá Ofélie, která obzvláště vynikla v posledních částech své úlohy.
Celý příběh, který nám Macháček postupně odkrývá až do závěrečného tragického konce se v jeho zpracování z 80. let minulého století velmi uchytil a proslavil. Díky filmovému záznamu tak sbírá pozitivní ohlasy i dnes a je to zajisté jeden z cenných pokladů české divadelní scény. Macháčkovi se podařilo to, co Hamletův přítel Horacio na konci hry vystihl větou: „O tom já též budu mít důvod hovořit i ústy toho, jehož hlas přiláká další.“
Foto: Jaromír Svoboda; zdroj: https://archiv.narodni-divadlo.cz/
Člověče, hele, moc tady tomu nerozumim asi, ale nejspíš jsem něco jako spolušéfmanažerka redakce, korektorka nebo taky třeba šéfka rubriky rady, tipy, jídlo a horoskopy. Baví mě volat random lidem a chtít po nich peníze na náš časopis.