Bavlna nás obklopuje na každém kroku, od džínů až po ručníky. Málokdo z nás však tuší, jakou cestu musela bavlna urazit, než se z ní stalo naše oblíbené tričko nebo povlečení. Odhalte zde skryté enviromentální náklady a zjistěte, zda je přírodní materiál skutečně tak čistý, jak si většina lidí myslí.
Příběh bavlny začal před 5 000 lety na území dnešního Pákistánu, kde byla bavlna uctívána jako vzácné vlákno. Do Evropy se její zpracování dostalo až v 16. století. Jako první evropská země založila velké manufaktury na textilní průmysl Francie. Původně tedy poměrně luxusní látka se stává dostupnou pro každého z nás.
Od začátku 20. století až do 2. světové války tvořila bavlna celosvětově 81 % všech vláken. S příchodem syntetických vláken toto číslo kleslo na 23 %. Může se zdát, že je to malé číslo, avšak přesto kdybychom to převedli na množství vypěstované bavlny za rok, bylo by to ohromných 26 milionů tun. Aby se to dalo lépe pochopit, kdybyste tuto bavlnu naložili do kamionů a postavili je za sebe, vytvořily by souvislou kolonu, která by dvakrát obepnula celou zeměkouli. Tolik se vypěstuje bavlny za rok.
Bavlnu dělíme převážně do dvou hlavních skupin. V tomto článku se zaměříme především na konvenční bavlnu. Ta je pro nás klíčovým tématem, protože představuje 75 % veškeré bavlny, která se na světě vyprodukuje. Do druhé skupiny patří prefer cotton, tedy preferovaná bavlna o celkovém podílu 25 %.
Konvenční bavlna
Valná většina konvenční bavlny je uměle zavlažovaná, což přispívá k extrémní spotřebě vody, např. jedno obyčejné bavlněné tričko z obchodu o hmotnosti 250 g spotřebuje 2 700 l vody, při velmi nešetrném způsobu to může být až 20 000 l. To je velký problém, protože většina konvenční bavlny se pěstuje na místech, kde není dostatek vody. Tak vzniká pojem virtuální voda. Například bavlna vypěstovaná v Egyptě je zavlažovaná z Nilu, což v suchém klimatu představuje obrovskou zátěž pro tento jediný vodní zdroj ve vedrech. Následně se virtuální voda z Nilu přesune v podobě bavlny k nám do Evropy, kde máme již samotné vody nadbytek. Přesto by voda spotřebovaná výrobou jediného trička vystačila dospělému člověku v Egyptě na pití po dobu minimálně tří let.
Také z konvenčních důvodů se bavlna pěstuje v monokulturních polích. Toto hospodářství přispívá ke spoustě problémům: od vyčerpání půdy, snadnějšího šíření škůdců, zániku biodiverzity po sociální dopady. 90 % komerční bavlny je geneticky modifikováno tzv. GMO bavlnou. Velké firmy nabízejí tuto bavlnu s příslibem větší úrody a větších hlaviček bavlníků. Farmáři si ji tak vysadí na své rozlehlé pozemky, avšak firmy nezmíní hlavní faktor a to, že bez jejich drahých pesticidů se těmto bavlníkům nebude dařit a zahynou nebo, že škůdci si časem vybudují proti pesticidům odolnost. K tomu se mohou na polích objevit i jiní noví škůdci, na které tyto pesticidy neúčinkují. Farmáři jsou nuceni si kupovat čím dál tím více drahých pesticidů, jelikož si nemohou dovolit přijít o celou úrodu. Důsledek? Farmáři tak kupují na svůj dluh pesticidy a tím pádem se ocitnou v začarovaném kruhu dluhové pasti. Jejich výnos na bavlně nepokryje splacení celého dluhu a vysokých úroků, které u firem a lichvářů mohou přesahovat 50%. Průměrně každou půlhodinu spáchá sebevraždu jeden indický farmář ve snaze vysvobodit z dluhové pasti sebe, nebo svou rodinu.
Na závěr se zaměříme na dosud neprozkoumané pesticidy, se kterými farmáři pracují. Důsledky po přímém zasažení pesticidy si většina lidí představí jako nějaký druh kožní vyrážky. Pesticidy jsou však jednou z nejnebezpečnějších chemikálií, která byla kdy lidstvem vyrobena. Přitom spousta lidí si to ani neuvědomuje. Názorným příkladem je pesticid Aldicarb. Pouhá kapka vstřebaná přes kůži může zahubit dospělého člověka. Zároveň je to bohužel jeden z nejčastěji používaných pesticidů vůbec.
Kdybyste chtěli udělat více pro naši planetu, můžete kupovat oblečení s certifikáty, které najdete na cedulkách například:
- Biobavlna (Organic cotton) – šetří vodou a chemikáliemi
- Fairtrade bavlna – obstarává férovější přístup k farmářům v podobě minimální pracovní mzdy, zákazu dětské práce a přidává bonusy v podobě výstavby studní a škol
- Recyklovatelná bavlna
- GOTS – jeden z nejpřísnějších certifikátů kombinující lidská práva a šetření s vodou i chemikáliem
- Better Cotton Initiative (BCI) – „střední cesta“, kterou můžete najít v H&M, C&A, Zara…
Cílem článku není Vás vystrašit nebo přesvědčit, abyste bavlnu přestali kupovat, ale rozšířit povědomí o problematice. Prvním krokem k pozitivní změně, ať už enviromentální nebo humanitní, je totiž vždy informovanost a zájem o změnu. Při příštím nákupu můžeme být všichni o kousek vnímavější k tomu, jakou cestu za sebou naše oblečení má.
Jmenuji se Valerie a jak je nejspíše vidět z mé profilové fotografie, ráda objevuji svět kolem sebe – ať už cestováním, poznáváním nových míst, nebo zkoušením nových aktivit.