Připadá vám večerní divadelní představení prožité s celou rodinou jako dokonalé zakončení dne? Pokud jste odpověděli ano, tak určitě nemáte čtyři sourozence. Já jich mám rovnou pět, tudíž bych slovo dokonalé nebo dokonce idylické s touto událostí rozhodně nespojovala.
Vždy to začne docela nevinně. Táta mystifikuje a posouvá začátek představení, tudíž i čas odjezdu o půl hodiny dříve, jenomže se to všichni nějakým záhadným způsobem dozvědí. Proto se tedy skoro dvacet pět minut nic neděje a pak se všichni najednou začínají shlukovat v koupelně. V tu chvíli začíná být táta mírně nervózní a udělí embargo na sprchování. Hned poté se zamyká do koupelny a začíná s šestiminutovým otužováním.
Mezitím se v obývacím pokoji losuje o to, kdo obleče a připraví Maju, nejmladší sestru. Prohrávám, a tudíž začíná debata na téma legíny. Ač oblíbené, do divadla se nehodí.
Jakmile táta opustí koupelnu, okamžitě ho střídá Hynek, který se také otužuje, tudíž se všichni ostatní loučí s myšlenkou, že se stihnou alespoň učesat. Když Hynek konečně otevírá dveře, už se s většinou rodinných příslušníků obouváme a míříme k autu. Přidává se k nám a začínají další nepříjemnosti. „Co to máš proboha na sobě, Josefe?“ ptá se zděšený Hynek nejmladšího bratra. Přizvukuje mu i má starší sestra Ema. Očividně se jí nelíbí ani zablácená kombinéza Majenky, jež zakrývá růžové šaty, na kterých jsme se nakonec shodly. Vojta, starší z mladších bratrů, se nenápadně pokouší zamaskovat své děravé a zablácené boty značky Adidas.
Po výměně oblečení několika členů se konečně dostáváme do auta. Tam se snažím udělat Maje copánek „jako má Elsa“ a začínám si pochvalovat, že máme skluz od původně stanoveného času odjezdu pouhých čtyřicet minut. V tom se však máma zeptá, jestli vzal někdo ze stolu lístky, kam je připravila, abychom je nezapomněli. A jelikož je nikdo nevzal, obracíme auto. V ten moment je nám všem jasné, že se ani tentokrát nevyhneme rozcvičce v podobě běhu do divadla. „Že jsem se vůbec sprchoval,“ prohodí táta.
korektorka