Být vegetarián není z mé vlastní dlouholeté zkušenosti ani nemožný, ani těžký. A dokonce to ani nesnižuje moji životní úroveň. Ale často chce nutnou dávku trpělivosti umět si to před částí zarytě masožravé společnosti obhájit.
Kdysi dávno mi jeden z kamarádů řekl, že jako malý byl vegetarián, ale nakonec podlehl tlaku babiček. Tahle věta je myslím víc, než vypovídající. Já sama jsem si vyslechla mnoho mouder typu “Ze salátu svaly nerostou”.
Ale musím s radostí konstatovat, že časem se to lepší. Po osmi letech už si i babičky zvykly, přestaly protestovat a v lednici schovávají kromě hormony nadopovaných kuřat z velkochovů i kostku tofu pro případ mé návštěvy.
Abych však byla k sobě i vám upřímná, musím přiznat, že jsem i já časem přistoupila na řadu kompromisů. Pochopila jsem, že jako ortodoxní vegetarián jsem na mnoha návštěvách na obtíž a občas se prostě stane, že se nenajím. Naučila jsem se proto část masových jídel neodmítat, ale maso z nich vždy pečlivě a precizně vypreparovat. Můžu říci, že za ty roky jsem svoji dovednost dovedla téměř k dokonalosti. (A většinou si vedle mě sedící masožravec ani nestěžoval, že má díky mně v zelňačce dvojnásobnou porci klobásy). Naučila jsem se také bez odmlouvání jíst “vegetariánskou” omáčku vařenou z masového vývaru a z obložených chlebíčků si sundávat šunku.
Naštěstí se ale většinou setkávám s uvědomělými jedinci, kteří znají koncept bezmasého oběda a chápou, že jezení masa se s konzumací tofu, tempehu ani seitanu navzájem nevylučuje. Nespornou výhodou těchto lidí je, že ví, že se tofu, zejména to natur, musí jako většina jídel včetně masa, správně dochutit a nestačí ho pouze ohřát v mikrovlnce.
To, že jsem vegetarián, je také v(d)ěčným tématem rozhovorů. Zpravidla začínají otázkou, jak dlouho nejím maso a pokračují k tomu, proč jsem vegetarián. Miluji, když někdo na mojí odpověď, že je to kvůli neetičnosti velkochovů a obrovským negativním dopadům masného průmyslu na životní prostředí, odpoví otázkou jestli vím, že kvůli pěstování sóji na moje tofu se kácí deštné pralesy. To je totiž oblíbený “argument” mnoha lidí, kterým jaksi uniká fakt, že většina produkce sóji putuje do masného průmyslu a používá se jako krmivo pro zvířata.
Občas někdo předčí moje, zjevně naivní, očekávání tím, že vlastně ani neví, kdo je to vegetarián. Nevyhnu se tak vysvětlování toho, že opravdu nejím kuře a dokonce ani rybu (která podle nejasné logiky některých lidí není maso.) A že ti jejich známí “vegetariáni”, co ryby jedí, jsou ve skutečnosti pescetariáni…
Ano, jako vegetarián, se občas setkávám s nevědomostí a nepochopením části společnosti, ale zdaleka nečelím tolika předsudkům jako vegani. Ti se totiž v očích některých lidí prakticky rovnají králíkům- jedí jenom salát a nejspíš chodí na louku spásat trávu. Vedle nich se jeví jako skoro normální dokonce i ti vegetariáni…
Věnuji se lidovému tanci a ráda chodím do divadla. Miluju politickou satiru a zajímám se o sociální a environmentální témata. V Kampaku v roli korektorky především doplňuji chybějící čárky do vět.