Zábava. Každý člověk si pod ní představuje něco jiného. Stejně jako se také každý člověk baví něčím jiným. Například generace našich prarodičů pod zábavou nejčastěji rozuměla vesnickou tancovačku. Zatímco dnešní doba nabízí tolik druhů zábavy, že se v nich ani není možné zorientovat.
Odkud ale vlastně slovo zábava pochází?
Toto slovo se vyskytuje ve většině slovanských jazyků, např. polsky zabawa, rusky zabáva nebo srbsky či chorvatsky zábava. Praslovanské slovo zábava je odvozeno od slova zabaviti ve významu zaměstnat něčím, nebo původně způsobit zapomnění. Ještě původněji to znamenalo způsobit, že je něco vzadu
V angličtině se pro zábavu používá slovo entertainment, které je odvozené od slova entertain–udržet. To pochází se starofrancouzského entretenir, což znamená držet spolu, podporovat. Bylo to spojováno s pohostinností, když někdo „zabavoval“ hosta, znamenalo to, že dbal na to, aby byl host spokojený.
Ve francouzštině se používá divertissement, což je odvozeno od divertir-rozptýlit, rozveselit. V ostatních románských jazycích je to podobné, např. španělsky diversión nebo italsky divertimento.
V češtině se pro zábavu dále používají například slova legrace, sranda nebo švanda. Legrace vznikla z latinského slova recreatio, což znamená osvěžení, zotavení. Toto slovo se ve středověku zkomolilo na rekrací, a označovaly se jím přestávky ve škole. Poté se z něj postupně stala dnes známá legrace. Význam přetrval od středověku, kdy se žáci během přestávek osvěžovali zábavou, humorem.
O původu slova švanda existují dvě teorie. Tou první je, že se přejalo jméno Švanda, říkalo se třeba „Pojďme tam, (např. do hospody) bude tam Švanda“ a myslel se tím veselý chlapík, z tohoto úsloví se nám tedy možná přenesl význam švanda-legrace. Druhou teorií je, že se jedná o zkratku slova štvanda, neboli štvanice, protože naši předkové si štvanici na zvěř spojovali se zábavou. Nespisovné slovo sranda je odvozeno od vulgární podoby výrazu vyměšovat. Avšak tento hrubý význam už ve spojení s významem sranda nevnímáme.
Korektorka.