Smích i zmatek Bez roucha

Komedie o sardinkách, hercích a divadle. Fraška, při které můžete zapomenout na okolní dění, dobře se pobavit a hlasitě se zasmát. I to je původně anglická komedie Noises off od Michaela Frayna, kterou si pod svá křídla vzali režisérka Hana Burešová, která ji zkrátila ze tří na dvě dějství, a Divadlo v Dlouhé. To vše je divadelní představení Bez roucha, které se zaskvělo právě na parketách Divadla v Dlouhé.

Michael Frayn je britský dramatik, narozený roku 1933. Inspiraci k této hře čerpal při sledování secvičování jeho jiné hry. Napsal tedy situační komedii, která je náročná jak na časovou koordinaci, tak na výkony herců, kteří musí pořád přepínat mezi módy herec-postava.

V první části představení sledujeme poslední generální zkoušku před premiérou bulvární frašky „Sardinky, sardinky!“. Den D se neúprosně blíží, ale herci stále nejsou dobře sladění a vypadá to, že představení nebude možné odehrát. Všichni mají nervy napjaté tak, že kdyby byly poskytnuty Beethovenovi, složil by další symfonii. Tím vším se snaží projít vystresovaný režisér v podání Matyáše Řezníčka s pomocí asistentky Dotty Otleyové, kterou úžasně zahrála Helena Dvořáková. Ani ostatní postavy však nejsou úplně v ideálním stavu. Štěpánka Ligas v roli Brooke skoro nic neslyší a Jiří Wohanka, jako Selsdon, se schovává někde s lahví vína. Během nacvičování vychází na povrch spousta věcí, které ještě více rozdělují herecký soubor.

V druhé části představení vidíme devadesátou reprízu hry. Nyní již ze zákulisí, se vším, co se tam děje – nervozita před začátkem či ponorková nemoc, která v souboru panuje. Řeší se však mnohem větší problémy než sardinky. V utajení se dostaví režisér Loyd Dallas, aby vyznal lásku naivní herečce Brooke. Situaci komplikuje asistentka Poppy, kterou dříve Lloyd svedl, a ona nyní je do něj zamilovaná.

Divadelní představení Bez roucha nenechá diváka zavřít oči – napjatě, se zájmem a smíchem sleduje zkoušení inscenace. Děj běží plynule a ani vás nenapadne kouknout se na hodinky. Stačí se jen dívat, jak je těžké přinést a odnést sardinky nebo jak se z toho všeho nezbláznit. „O tom to totiž je – o dveřích a o sardinkách. Přinést sardinky a odnést sardinky. Tomu se říká fraška. To je divadlo. To je život. Džong, džong, džong. Džong, jste na scéně. Džong, řeknete, co máte. Džong, zmizíte. (A všechno bude v pohodě.)“, tak o tom mluví postava režiséra Lloyda Dallase. Pro herce to však taková legrace není – vteřinové načasování, kdo kde má být, a celé to udýchat musí být opravdu náročné. Michael Frayn naložil hercům velmi těžký úkol – hrát herce, kteří neumí hrát. Celý soubor se s tímto úkolem vypořádal velmi dobře.

Konečné standing ovation ukazuje, že inscenace diváky oslovuje i po mnoha letech. Představení mělo svou světovou premiéru v roce 1982 v londýnském Lyric Theatre v Hammersmithu. Hraje se ve spoustě divadlech po celém světě a určitě stojí za návštěvu.