TO naproti staré zástavbě přes silnici…

Ze špinavé ulice vede do hloubi křoví, jež ji lemuje, nenápadná pěšinka. Vydejme se po ní a pozorujme, poslouchejme, prožívejme, hmatejme, ciťme…

Sýkorky, břízy, květy špendlíku,
mech, houby, zpěv a štěbetání, vánek, vzdálené zvuky silnice,
měkká půda pod nohama, 
svěžest,
trrr si si si, 
holub hřivnáč poplašen odletí z houštiny a pak do trávy used´,
a jako klenot babočka paví oko, 
spletité cestičky a suché trávy šustění, šumění, míhání,
hýření, snaha vyfotit motýla, 
co se třepotá a neví kam si sednout,
a pak zrádný šlahouh ostružiny přikrytý suchou trávou, 
pučící lístky lísky, buku, vrby, 
cestička v houštině, 
sojka mihnoucí se mezi svěže zelenými korunami stromů, 
stará vrba s rozeklaným kmenem, 
choroše tvoří stupínky, 
křik straky,
píseň, sytě modrý modřenec, odpadky,
zvuk sešlapovaného suchého loňského listí,
seschlý šípek, co vydržel zimu.

Číst dále

Hlavně přírodu chránit

Zkuste někdy přijít do běžné pražské společnosti a položte otázku, zda bychom měli, jakožto civilizovaní lidé, chránit přírodu kolem nás. Dnes už vám veskrze všichni přítomní odpoví, že zajisté, a že se tak během svých víkendových rekreačních výletů do „divočiny“ a „ráje klidu a ticha“, kam si jezdí odpočinout od „znečištěného prostředí velkoměsta“, zcela samozřejmě chovají. Číst dále