Kam si zajít na příjemnou procházku s historií na okraji Prahy? V Klánovickém lese se nachází pozoruhodná archeologická lokalita, vesnice Hol. Je skrytá v lesním porostu mezi vysokými stromy nedaleko železnice směřující do Kolína. Po krátkém zastavení a porozhlédnutí jsou v terénu patrné její zbytky.
Archeologický výzkum, který zde byl prováděn před 100 lety, byl ukončen se závěrem, že se jedná o vesnici z novověku, konkrétně z 16 stol. Avšak modernější výzkum z roku 2011 došel ke zcela jiným závěrům.
Pozůstatky vesnice jsou různě výrazné. Můžeme zde vidět kamenné destrukce a půdorysná snížení, to vše na ploše přibližně 500 × 260 metrů. Prostor je z obou kratších stran otevřený a jeho středem jako osou celé vsi protéká vodoteč. Nahoře a dole je vesnice uzavřena pozůstatky hrází rybníků Hol a Žák. Náves tvoří pravidelný obdélník přibližně o velikosti 470 x 90 metrů. Jednotlivé usedlosti jsou většinou orientované štítovou stranou do návsi a pokračují do hloubky parcely. Ty jsou pravidelně v rozmístěné a jejich šířka je vždy 40 až 41 metrů. Dnes zbyla z vesnice mělká vykácená malinká dolina s potokem uprostřed, přepažená dvěma hrázemi. Všechny pozůstatky budov byly zahrabány zeminou, a tak můžeme jen tušit, kde stojí.
Protože byla vesnice Hol do roku 2011 nejméně poznanou archeologickou lokalitou, archeologové se opravdu činili. Nejen že zkoumali nánosové vrstvy, úlomky keramiky, spálené zbytky…, ale hledali i v historických pramenech.
Dnes víme, že zaniklá vesnice Hol je v pramenech poprvé uváděna roku 1346, kdy po smrti staroměstského patricije Meinlina Rokycanského byly jeho rozsáhlé majetky rozděleny mezi jeho syny a některé platy ze vsí zároveň určeny pro klášter sv. Ducha v Praze. V době Karla IV. se v Praze hodně stavělo z pískovce. Zdejší podloží je pískovcové, nabízí se tedy hypotéza, že tato vesnice, která byla bezpochyby vesnicí zemědělskou, také spolupracovala na dovozu kamene do Prahy, a to prostřednictvím svého majitele měšťana Rokycanského. Možná i kvůli tomu vznikla. Dosvědčovalo by tomu i její zcela pravidelné a strukturované uspořádání, které není nahodilé, ale předem naplánované. Vesnice tedy nevznikla postupným vývojem z dřívějšího základu, ale v jednu dobu.
Naposledy je Hol jako existující vesnice zmiňována roku 1408, kdy jej spolu s dalšími vesnicemi Martin Rotlev prodal svému bratru Johánkovi.
Roku 1437 je zmiňována jen jako „Hol villam desertam“, tedy neobydlená vesnice, jako součást majetku, který po Janu z Koloděj získal jeho strýc Aleš z Koloděj. Roku 1586 je v zemských deskách, v popise Kolodějského panství, uváděn v lese Fidrholci (Vidrholci) již jen Holský rybník, kolem jehož hráze vedla hraniční cesta.
Archeologové tedy prokázali, že v období vrcholného středověku zde existovala velmi rozsáhlá vesnice, která nezanikla násilně, tedy požárem, nebo vojenskou silou. Byl zde navíc značný nedostatek nástrojů nutných pro život, a tak se archeologové přiklánějí k variantě hromadného opuštění vesnice. V roce 1437 je zmiňována jako pustá, ale roku 1408 ještě jako obývaná, nabízí se nám tedy hypotéza, zda se obyvatelé se svými věcmi prostě jednoho krásného dne nepřidali třeba k husitům.
Archeologický zájem o Klánovický les se probudil také v roce 1962, kdy byla zkoumána zaniklá vesnice Žák. V roce 1969 také probíhalo historické zpracovávání činnosti lupičů v lese Fidrholci v době pobělohorské. Lupiči se měli soustředit na okrádání cestujících na zemské stezce, která lesem procházela. Jejich proslulost byla taková, že se dostali až do českých lidových pohádek jako „Petrovští a zvířátka“.
Moderní průzkum prokázal, že ztracené vesnice Hol, Žák, Lhota a Vidrholec jsou vlastně jedno a totéž – středověká vesnice Hol.
Tato unikátně dochovaná terénní památka z období vrcholného středověku byla v roce 2014 prohlášena Kulturní památkou.
Grafický návrhář. Má rád hudbu, obecně přírodní vědy a historii. Je zapálený do historického šermu a tanců.