Jaké to pro tebe je mít rozvedené rodiče?
Mám k tomu dost rozmanitý postoj, který se mění. Jsou období, kdy mi myšlenky o celistvé rodině běhají v hlavně denně a nebo jsou chvíle, kdy se nad tím ani moc nepozastavuji. Každopádně mám rozvedené rodiče již dlouho a zase spolu si je představit nedokážu. Pocit cítit se plnohodnotným členem rodiny jsem ztratila, už ani nevím, jaké to je společně povečeřet, zavzpomínat na naše dětství, zažít vánoce bez přesouvání mezi rodiči, společné dovolené a narozeninové večeře, nebo jen jednoduše sedět na gauči a koukat na zprávy, povídat si a poslouchat Kašpárka v rohlíku v autě počest na chalupu, sedět večer u krbu a hrát osadníky z catanu? Neznám ten pocit, vytratil se už xlet nazpátek, ráda bych ho zase zastihla, aspoň nachvilku…
Bylo to v době co byli tvoji rodiče všechno takhle růžové?
Nikdy to nebylo tak dokonalé jak na to vzpomínám, náš rodinný život měl kord ke konci spíše více stinných stránek, než tich hezkých. Na ty, ale tak často nevzpomínám, protože jsem jich už dost vytěsnila a nerada se k nim vracím. Ne, že by se rodiče někdy nesnažili nám vytvořit ten nejlepší prostor pro rozvoj, ale někdy tahle snaha byla zastíněna většími problémy, které si zasloužily pozornost a z nich vznikaly ty nehezké vzpomínky.
Jak to vnímáš teď, máš někde svůj domov?
Já vlastně nevím, bydlím na dvou místech zároveň a ani jedno pro mě ten domov co si pamatuji nepředstavuje. Já tomu říkám zázemí, ty dvě hlavním mám u rodičů, kteří bydlí v dost rozlišných podmínkách. S maminou se často stěhujeme z bytu do bytu a není pro mě lehké se cítit aspoň jako v zázemí, protože než to stihnu, tak bydlíme zase někde jinde. S taťkovou novou rodinnou zase bydlíme v domě, kde jsem vyrůstala, který se od té doby nezměnil. Je to zvláštní pocit vidět jiné osoby v domě, odkud mám veškeré vzpomínky na dětství, jinou ženu v kuchyni a vedle taťky v ložnici. Večeřet společně u stolu kde jsem bráchu krmila sushim, když byl malý. Slavit vánoce na stejným místě a zdobit stromeček stejnými ozdobami. Nikde se necítím jako doma, odnaučila jsem se to brát jako zátěž, ještě jsem to naplno nepřijala, ale pracuji na tom.
A proč vnímáš batoh jako svůj domov?
Můj batoh obsahuje vše potřebné k přežití…doslova. Naučila jsem se v něm nosit kartáček i s pastou, čisté oblečení, foťák i nabíječku. Stěhuji se s ním a s taškou oblečení navíc každý týden od rodiče k rodiči a další týden znovu. Společně s námi i náš pes, který taky zažívá střídavou péči, sem a tam a znova sem a tam. A kde je sem a kde tam?
Korektor, zakladatelka projektu Sám s(t)ebou. Hraje na bicí a jednou bude mít doma axolotla nebo velrybu. K Vánocům si každoročně přeje rovná práva pro všechny;)