Rozhovor s Ing. Janem Mojžíškem
Letec, cestovatel, dobrovolný voják, elektrárenský technik a inženýr. Narodil se v Praze, vystudoval na ČVUT obor „Energetické stroje a zařízení“, se specializací „Parní turbíny“. Po základním vojenském výcviku celý život pracoval na výstavbách a renovacích elektráren u nás v Čechách, v Číně, v Mongolsku, v Turecku, v Pákistánu a ve Spojených Arabských Emirátech. My se ale budeme věnovat jeho koníčku, a to je létání.
Po vojně jste se stal členem klubu závěsného létání, jste jeho členem dodnes?
Ne už nejsem, pobýval jsem často v zahraničí, a tak jsem neměl čas do klubu chodit. Původně to byl Svazarm (mluvíme samozřejmě o období dalece před rokem 1989), člověk nemohl létat jako soukromník, protože by byl potenciální nepřítel státu, musel jste být patřičně prověřený. Na křídle mohl někdo přeletět hranice a emigrovat, bralo se to jako trestný čin.
Co bylo pro Vás podnětem k létání?
Jako malý jsem stavěl funkční modýlky všech možných letadel z balsového dřeva, třeba i s vrtulkou. Pak jsem začal číst různé časopisy a knihy o letadlech, který byly v té době dost omezené. Samozřejmě jsem chodil na mnoho výstav, leteckých dnů a často jsem se zašel podívat na ruzyňské letiště. Už v té době existoval časopis Letectví a kosmonautika, a samozřejmě i ostatní klubové časopisy. Díky nim jsem k létání získal vztah a začal jsem studovat technické vlastnosti všech možných letadel, protože existuje mnoho řešení, jak letadlo může vypadat a každé má něco typického. Postupně mě to tak vtáhlo, že jsem o tom chtěl vědět všechno. Po vysoké škole jsem se na doporučení známých šel podívat do jednoho klubu, zjistil si, co bylo zapotřebí a postupně se zapojil a začal procházet jednotlivými kurzy. A pak jsem začal létat.
Říkal jste, že jste absolvoval nějaké kurzy, s jakými stroji máte oprávnění létat?
Měl jsem průkazku z klubu, že jsem absolvoval kurz na závěsný kluzák, to je jinak řečené rogalo, ale letadlo řídit nemůžu. Moji kamarádi o mě věděli, že mě zajímají i motorová letadla, tak mě někdy vzali s sebou do vzduchu a třeba řekli: „Chceš si to zkusit? Já ti to na chvilku předám.“ Tak jsem si vyzkoušel, jaké to je řídit nějaké menší letadlo. Mám kamaráda, který je ze severních Čech, jednou jsme se domluvili s ostatními, že se mu složíme na benzín, a tak přiletěl na letiště kus od mojí chalupy. Pak nás jednoho po druhém vozil po okolí, a kdo chtěl, tak si to zkusil chvíli držet.
Takže můžete létat jen s kluzáky?
Jen s kluzáky, ano, člověk si k tomu musí každé dva roky obnovovat povolení. Já jsem se učil na starém „igelitovém“ kluzáku, ale pak jsem létal na jiném, zvaném World Cup. Ten byl úžasný, zkonstruovali ho průkopníci letectví z jižních Čech. Po nějaké době jsem si koupil svoje křídlo X-ray, to byl kluzák, který byl vytvořený nějakým Američanem na závody ve Francii. Když skončily, tak se mu nechtělo platit jeho transport zpátky do Ameriky, raději ho v Evropě prodal. Koupil ho můj kamarád a po nějaké době jsem ho od něho získal. Byl moc hezký, duhový, létal jsem s ním moc rád, ale na Moravě jsem ho rozbil. Opravoval ho, ale nakonec mi přítelkyně zakázala na něm létat, protože se o mě bála, to víte, ženy… Tak jsem ho prodal do Polska, kde ho přestavěli na motorové rogalo.
Máte nějakou zajímavou příhodu, která se vám stala a o kterou byste se chtěl s námi podělit?
Bylo to celkově velice zajímavé období mého života, protože jsem se účastnil mnoha létání, vždy jsme odjeli na Ranou a tam jsme celý víkend létali, užili jsme si spoustu zábavy, ale jeden okamžik se určitě vybrat nedá.
Vy jste měl při létání jednu nehodu, pak jste se léčil asi 3 měsíce v nemocnici, jak k tomu došlo?
Bylo to tenkrát na Rané, točil jsem třistašedesátky na svahu, abych naklesal dolů a z té poslední jsem se vytočil špatně, k tomu foukl nešťastně vítr a při tom jsem asi škrtnul o nějaký keř, já si to už moc nepamatuji, ztratil jsem rovnováhu, především rychlost a spadl jsem. Rozštípal jsem křídlo, rozbil si hlavu a polámal ruce, myslím, že jsem pro ostatní letce udělal dobré divadlo. Za pár měsíců jsem byl v pořádku, když všechny polámané kosti doktoři našli a srovnaly je tak, jak měly být.
Pracujete s nějakými mapami, jako piloti větších letadel?
Existuje soubor map, kde je popsáno, kde se můžou kluzáky pohybovat, kde přistávat, kde vzlétat. Kluzáky nemusí předkládat letový plán, jako motorová letadla, předkládají se z toho důvodu, aby se začalo po letadlu pátrat, kdyby dlouho po určeném času na letišti nepřistálo. Do letového plánu se udávají všechny údaje o letadle, o počtu pasažérů, o trase atd. Když se tento plán schválí, z letiště volají do cílové destinace, že v určitou dobu tam máte přistát. Jsou pravidla, kde se musí držet určité výšky a jak se vyhýbat s okolními letadly, ale jinak si člověk může dělat, co chce. Když je letec se svým strojem v okolí letiště, tak musí dodržovat docela přísná pravidla o pohybu, kvůli zhuštěnému provozu, aby nedocházelo ke kolizím, pro každou kategorii letadel jsou trochu jiná pravidla. Dnes se už pracuje s GPS a elektronickou mapou, kde jsou body obratu a letiště, kam letíte. Člověk s kluzákem nemá žádnou komunikaci s letištěm, kamarádi jen občas brali na křídla vysílačky, aby se mezi sebou mohli bavit. Jinak, po celé Evropě se s věží komunikuje anglicky, tato komunikace má i určitý slang, kterému normální člověk zcela nerozumí.
Jak je těžké létat a co musíte jako pilot ovládat?
Člověk musí znát základní fyzikální vlastnosti stroje, na kterém létá, aby ho mohl správně ovládat, jinak spadnete. Na rogalu si polámete kosti a na letadle se zabijete. Určitě musíte znát základy meteorologie, protože rogalista létá vždy pod oblaky a tam je to dost důležité, díky tomu můžete hezky nastoupat do výšky bez velkého snažení. Celý vzdušný prostor České republiky je rozdělen na sektory, kde je vše barvitě popsáno v předpisech. Každé letadlo může vystoupat do určité výšky, existují dopravní koridory, uzle atd.
Jak jste se vždy připravoval na let a jak to celé probíhalo?
Za mojí chalupou je staré záložní vojenské letiště, kde s kluky přistáváme. Kluzák je vlastně šestimetrová tyč, plachta a pár lanek, může se tedy lehko složit a odnést na zádech nebo na tříkolce. Nejlepší je startovat na kopci, když je příhodný vítr, vaše křídlo musí držet několik lidí, aby vám pomohli se startem, protože je na jednoho člověka těžké. Na Rané byl vybudován vlek na kopec, kde tahali ještě za 2. sv. války dřevěné kluzáky, počkali si na vítr a pak letěli dolů. Když jsem tam chodil létat, zbyly z vleku už jen trosky.
Měl jste nějaký kontakt s aviatiky v cizině, když jste tam pracoval na nějaké elektrárně?
Ne, v končinách, kde jsme stavěli elektrárny, téměř nikdo nebyl. V Číně jsem použil párkrát malé letadlo na přepravu výplat, dostal jsem se tedy jen na malé tamní letiště.
Co byste doporučil mladému klukovi, kdyby chtěl začít létat?
Ať začne jako já v nějaké místní skupině, ujmou se ho starší a zkušenější a vším ho provedou. Nesmí se bát pádů a úrazů, ty k tomu patří a mnohdy je s nimi docela veselo. Podél pažní kosti jsem měl pár let po úrazu železo a díky němu jsem zažil jednu veselou příhodu na letišti v Moskvě. Lékařskou zprávu psanou latinkou sovětští soudruzi nedokázali přečíst, a tak mě nechali svléknout se do spodního prádla a při hlasitém pípání rámu a vydatném smíchu ostatních cestujících jsem musel chodit rámem sem a tam.
Pane inženýre, děkuji za veselou historku na závěr a za celý tento rozhovor. Přeji vám mnoho dalších stovek kilometrů ve vzduchu.
Grafický návrhář. Má rád hudbu, obecně přírodní vědy a historii. Je zapálený do historického šermu a tanců.