U nás na vesnici je už dlouholetým zvykem pořádání podivných akcí. Mezi ně patří například pálení čarodějnic nebo vánoční procházka po vesnickém okolí. Při pálení čarodějnic je vždy jen jeden cíl, a to jest nezapálit omylem nějakého opilého tatíka, který by rád ukázal,jak správně skákat přes oheň. Myslím ale, že když jsme byli malí, čarodějnice pro nás měly velký význam. Jít si s kámošema opéct buřta na hřiště a pak zůstat co nejdéle venku, než nás mamky zavolají do našich příbytků. To byla vždy opravdová výzva.
Teď už to takhle bohužel nevidím. Vidím jen, jak se moji bývalí kámoši začínají opíjet s tatíkama taky. Někdy si říkám, proč na takové sešlosti už nechodím a pak mi to vždy dojde. Vyhýbám se těm všedním rozhovorům, které by mě čekaly, kdybych se na akci objevil.
,,No, a jak jde škola?” mumlání vždy doplní i neodmyslitelný pach alkoholu z pusy. Snažím se vždy odpovídat krátce a zřetelně, abych z konverzace co nejdříve elegantně vybruslil. Ne vždy je tomu však možné zabránit a člověk si poté musí vyslechnout příběhy, které se snad dědí z generace na generaci. Stačí pak jen vždy odvětit: ,,To je fakt zajímavý, to jsem vůbec nevěděl.” Tatík má dobrý pocit a já se můžu posunout zase o člověka dál. Poté, co pozdravím všechny, u kterých se to sluší,mohu vyrazit domů. Když tu náhle nudnou akci probere bitka. Nějací dva tátové se asi neshodli na tom, jak vymontovat motor. To potom začíná ta pravá zábava dopátrat se příčiny. Nejčastěji je potyčka kvůli neshodě ve fotbale. Už jsem viděl lítat i lavičky a musím teda říct, že to byl opravdu zážitek.
A přesně kvůli těmto momentům, kdy si mohu s kámošem dělat srandu z nějakého opilce, či pátrat a poslechnout si desítky důvodů, co rvačku vyvolalo, se na nějaké vesnické akci čas od času objevím.
Oslava čarodějnic v Jesenici u Prahy, 2016 CC BY 3.0, Chmee2 (wikipedia.org)
Nejvíce se věnuji lacrossu a kapele. Když mi zbyde čas rád ho trávím se svými kamarády.