Zakázaná láska, nenávist a zahanbení, (ne)žili šťastně až do smrti? A také divadelní podání režiséra Juraje Deáka v divadle na Vinohradech, které upoutalo pozornost díky novodobějšímu ztvárnění Romea a Julie.
Romeo Montek hraje v Shakespearovské tragédii hlavní roli, stejně tak jako Julie, do které je zamilovaný. Jejich rody jsou však už dlouho znepřátelené a jejich lásku proto nehodlají tolerovat. To je důvod k jejich tajné svatbě, Romeo je ale vyhnán z vlastního města Verony za vraždu Tybalta, bratrance Julie.
William Shakespeare se nechal inspirovat příběhem o dvou milencích, který byl zpracován již ve starověkém Řecku. Dílo však zpracoval v roce 1554 také Matteo Bandello ve své sbírce novel a z nich Shakespeare čerpal i další náměty. Nikdo jiný však tak barvitě nepopsal tragický příběh jako Shakespeare a právě díky němu a jeho obrazotvornosti se toto 500 let staré dílo stalo známým po celém světě a svou nadčasovostí nás stále přitahuje. Myslím, že na světě jen hrstka lidí, která o tomto tragickém příběhu neslyšela.
Julii je v díle 13 let a představuje zde mladou, naivní, ale taky cituplnou dívku, která nám o svých citech k Romeovi říká víc než dost: Už svítá! Chtěla bych tě poslat pryč, jak dítě pouští ptáčka, ne však dál. V spletených poutech jako zajatce ho nechá hopkat na dlani na dosah a hebkou nití strhává ho zpět žárlivé láskou, aby nezmizel.
A i když se tedy Julie v něčem jeví stále jako naivní dítě, její mluva plná metafor a přirovnání je spíše vyspělá a láskyplná. Romeo, věčně zamilovaný romantik, také hodně promlouvá o svých citech k Julii, ale také o utrpení, když není v její blízkosti: Jestli máš radost, Julie, tak já, a dovedeš ji dát víc najevo, tvůj dech svou sladkostí ať naplní vzduch, který dýchám, a tvá výmluvnost ať vypoví to neskutečné štěstí.
A jak se toto dílo podařilo ztvárnit divadelně v současnosti? Romeo a Julie v divadle na Vinohradech mělo svou premiéru v roce 2015, kterou režíroval a upravoval Juraj Deák. Hra je převedená do současného jazyka a tím oslovuje i mladší publikum. Hra přináší pohled na obě znepřátelené rodiny a jejich spory a i to je v tomto případě přeneseno do dnešní doby, stejně tak jako kostýmy a vztah Romea s Julií.
Romea v této inscenaci ztvárňuje Marek Lambora a Julii Sabina Rojková, kterou vnímáme oproti knize jako dětinštější povahy. Po celou dobu hry ji například doprovází plyšový medvěd a to by sedělo spíše na dívku mladší třinácti let. Marek Lambora sice ve své roli vynikl, ale to je asi tak vše. Jeho láska k Julii nebyla vůbec tak přesvědčivá, jako to dokázal popsat Shakespeare a svoji slušivou bundou upoutal pozornost spíše jen na svůj vzhled.
Co jsem si však užila byla role chůvy, kterou obsadila Tereza Bebarová. Po celou dobu na scénu přinášela humorné prvky a její kostým se alespoň z části podobal oblečení z 16. století. Na scéně je též umístěna kovová konstrukce, která slouží jako Juliin balkón nebo pokoj, což úspěšně upoutalo pozornost diváků.
Na Vinohradech se tato inscenace stále hraje a lístky jsou vyprodané minimálně měsíc předem. Přímo na jejich stránkách se můžeme dočíst, že k této hře bychom se měli vracet a zprostředkovávat i novým generacím prožitek citu. Souhlasím. Ale i přesto doporučuji přečíst si také knihu, která nám přinese ještě více obrazů a zamyšlení.
Příběh zachycuje i v dnešní době cosi výjimečného a možná též něco, co by každý z nás alespoň z části chtěl zažít.
Radůza v jedné ze svých písní zpívá „to v pohádkách nikdy není, kolik láska dá ti odpuštění“. Romeo a Julie má sice tragický konec, díky němu jsou ale rody schopné odpustit si a usmířit se.
milovnice zvířat, umění a spánku. Občas se věnuje herectví, tanci a psaní, ráda se směje.