Předškoláci vs. maturanti

Každý člověk je jedinečný. Každý má své vlastní vize, hodnoty a přání. Jak moc se tyto rozdíly prohloubí, když se podíváme na dvě skupiny, které od sebe mimo jiné odděluje i třináct let školní docházky?

Vybraných maturantů Waldorfského lycea a předškoláků z MŠ Sulanského jsem se každého zeptala na stejné následující otázky:

Čím bys chtěl/a být?

Co je pro tebe to nejdůležitější, co tě rodiče naučili?  

Co by sis nejvíce přál/a?

Odpovědi byly podle mého očekávání velmi odlišné.

První jsem navštívila školku. Tondovi a Martinovi by se líbilo stát se hasičem a řidičem auta, protože auta mají rádi. Johanka se zase chce stát doktorkou: „Mě se líbí ty nástroje, který tam jsou. My máme obvazy a máme i opravdickej návod.“ Andyho vysněné povolání je Spiderman: „Je to super a můžeš skákat po domech a tak. Ty máš totiž pavučiny na rukách a můžeš se zachytit za nějakej dům.“ Terezka a Dany sázejí na své dosavadní schopnosti. Terezka na otázku odpověděla: „Chtěla bych být malířkou. Totiž já umím malovat hezký kočičky a pejsky a králíčky, já mám totiž ráda zvířátka. A pak bych ještě chtěla být učitelkou ve školce. Protože bych mohla pomáhat dětem.“(Její maminka je učitelka ve školce.) A Dany: „Chci se stát policajtem, protože jsem rychlej. A chtěl bych chytat zloděje.“

Na druhou otázku znějící: Co je to nejdůležitější, co tě rodiče naučili? Děti často odpověď nevymysleli, nebo reflektovali učení spojené se znalostmi: „Učit se; Naučili mě číst, jen trošku; Naučili mě hodně písmen; Naučili mě hrát na klavír.“

Největší přání dětí byla opět velmi různorodá. Terezka si vzhledem, v době rozhovoru, k blížícím se Velikonocům přála, aby už byly a byly každý den, protože hledá vajíčka. A na příklad Martínek pojal otázku jako seznam přání Ježíškovi: „Nejvíc bych si přál od Ježíška… Hódně čokolád, a ještě nějaký hračky. Třeba i lítající, zapínající.“ Své přání doplnil o „krásnou konvičku“, kterou náhodou viděl na parapetu v místnosti, v níž se rozhovor odehrával.

„Chtěl bych být biohacker. Protože mi to v tuhle chvíli dává největší smysl,“ odpověděl na první otázku jeden z maturantů Ondřej Lopatka. Dělat „něco, co dává smysl“ by si přály i Anna Hartmanová a Amálie Krčmářová. Alžběta Jenická zase s úsměvem odpověděla: „Přesně nevím, čím bych chtěla být… Táhne mě to ale spíše uměleckým směrem, protože umění je mi blízké, moc mě baví a mám ráda to prostředí. Na druhou stranu slýchávám, že si člověk uměním nevydělá a že je práce umělce utrpení. Já to ale cítím tak, že pro mě by bylo větší utrpení to nedělat, než dělat. Takže si myslím, že jsem odsouzena k tomu, dělat umění.“

To nejcennější, co rodiče naučili Agátu Lázeňskou je, aby si šla za tím, co chce, snažila se pomáhat ostatním a pracovala na sobě. Adéla Kusáková po krátkém zamyšlení řekla: „Myslím, že na to přijdu v budoucnu, až jim za to budu děkovat. Ale přijde mi, že mě vychovali v tom, abych si tvořila svůj vlastní názor a byla svým způsobem i trošku samostatná.“ Vedení k samostatnosti reflektovala i Amálie Krčmářová.

Většina dotázaných maturantů si nejvíc ze všeho přeje, aby byli v životě spokojení a šťastní. Ondřej Lopatka si přeje být po celý svůj život přítomný. Anna Šimková si přeje sodastream a Alžběta Jenická by chtěla umět létat.

Nezbývá nám než všem respondentům držet palce, aby se jim jejich přání vyplnila…

Pro podrobnější a strukturovanější odpovědi se podívejte do tabulek níže.

	Čím bys chtěl/a být?	Co je to nejdůležitější, co tě rodiče naučili?	Co by sis nejvíc přál/a?
Andy	Spidermanem, protože je to super a můžeš skákat po domech a tak. Ty máš totiž pavučiny na rukách a vlastně se můžeš zachytit za nějakej dům.	Nevím.	To ti nemůžu říct, protože je toho moc a… můžu ti to říct… Takže: spidermanský hodinky, elektrickýho dinosaura, hada, kterej je nahoře modrej, dole oranžovej, plyšáka králíka a dalekohled.
Dany	Policajtem, protože jsem rychlej. A chtěl bych chytat zloděje.	Nevím.	Pistol. Já mám jenom jednu.
Honzík	Hokejista, protože chci umět hokej a mám trošku rád fotbal.	Naučili mě číst, jen trošku.	Stromeček, malej.
Johanka	Doktorkou. Totiž mně se líbí ty nástroje, který tam jsou. My máme obvazy a máme i opravdickej návod.	Naučili mě hrát na klavír.	Abych byla zdravá.
Martínek	Řídit auto, které má barvu… červenou!	Asi nevím.	Nejvíc bych si přál od Ježíška…Hódně čokolád a ještě nějaký hračky. Třeba i lítající, zapínající. A ještě krásnou konvičku, abysem mohl zalejvat. (S těmito slovy se dívá na konvičku na parapetu.)
Terezka	Malířkou. Totiž já umím malovat hezký kočičky a pejsky a králíčky, já mám totiž ráda zvířátka. A pak bych ještě chtěla být učitelkou ve školce. Protože bych mohla pomáhat dětem.	Učit se.	Aby už byly Velikonoce a každej den, protože hledám vajíčka.
Tomáš	Popelářem, protože recyklujou. Dělaj nový věci z odpadků.	Nevím.	Nějakou deskovku.
Tonda	Hasičem. Mě se líbí v tom autě ten předek.	Naučili mě hodně písmen.	Umět písmena, co ještě neumim.

	Čím bys chtěl/a být?	Co je to nejdůležitější, co tě rodiče naučili?	Co by sis nejvíc přál/a?
Adéla Kusáková	Forenzní psycholožkou. Protože je to práce s lidmi a myslím si, že by mě to mohlo bavit. Nějak jsem se k ní postupně dostala.	Myslím, že na to přijdu v budoucnu, až jim za to budu děkovat. Ale přijde mi, že mě vychovali v tom, abych si tvořila svůj vlastní názor a byla svým způsobem i trošku samostatná.	Aby mi vyšla budoucnost a vše bylo tak, jak má být. Chtěla bych být v životě spokojená.
Agáta Lázeňská	Dlouho jsem chtěla být psycholožkou, ale teď přemýšlím spíš nad sociální pracovnicí. Myslím si, že je to povolání, které má budoucnost a které by mě mohlo naplňovat.	Jít si za tím, co chci, snažit se pomáhat ostatním a pracovat na sobě.	Abych byla spokojená, ať už to znamená cokoli. Nemusí to nutně znamenat, že se stanu tím, čím bych chtěla… A abych svou spokojenost šířila i na ostatní.
Alžběta Jenická	Přesně nevím, čím bych chtěla být… Táhne mě to ale spíše uměleckým směrem, protože umění je mi blízké, moc mě baví a mám ráda to prostředí. Na druhou stranu slýchávám, že si člověk uměním nevydělá a že je práce umělce utrpení. Já to ale cítím tak, že pro mě by bylo větší utrpení to nedělat, než dělat. Takže si myslím, že jsem odsouzena k tomu, dělat umění.	Mamka mi dala lásku ke světu i k sobě a taťka mi dal odvahu dělat naprosto střelené a random věci.	Umět lítat.
Amálie Krčmářová	Asi bych chtěla být vědec a pracovat v laboratoři. Je pro mě důležité, dělat něco smysluplného a něco, co by mě mohlo bavit. Myslím si, že by to docela pasovalo na moji povahu – jsem zvědavá a nezáleží mi na penězích.	Svobodu v tom se rozhodovat sama. Nemám porovnání, ale myslim, že jsem už v dětství měla svou vlastní zodpovědnost. Myslím, že mi to dalo do života to, že člověk nemůže čekat, až za něj někdo něco udělá nebo rozhodne a také doufám, že ze mě vychovali slušného člověka.	Být šťastná.
Anna Hartmanová	Chtěla bych dělat nějakou pomáhající profesi, ale ještě přesně nevím co. Vidím v tom hlubší smysl, který by mě mohl naplnit.	Vážit si věcí.	Být šťastná a šířit štěstí i kolem sebe.
Anna Šimková	Já přesně nevím, čím bych chtěla být, ale vím, že to bude něco víc humanitním směrem, něco lidského. Rozhodně ne něco, co se stále opakuje, něco stereotypního, spíš práce, kterou si můžeš každý den udělat tak trochu podle sebe, něco s prostorem pro rozmanitost.	Kritické myšlení, přemýšlet sama za sebe a nenechat se ovlivnit jinými lidmi, pokud mi to co mi říkají a dělají, nedává smysl.	Sodastream.
Mariana Hadrabová	Je mi jedno, čím budu, ale chtěla bych být šťastná. Myslím, že je dobré být šťastná v čemkoli.	Jít si za tím, co mě baví.	Najít vnitřní spokojenost.
Ondřej Lopatka	Chtěl bych být biohacker. Protože mi to v tuhle chvíli dává největší smysl.	Táta mě naučil meditovat.	Nejvíc bych si přál být po celý svůj život přítomný.