Nezastižen

Vzbudí mě esemeska: ,,Dneska vám doručíme zásilku“. Konečně. Můj balíček, který mi odeslali před dvěma týdny. Měl tu být už před týdnem. To je teď vedlejší. Hlavně, že dnes dostanu ten balíček do ruky. Dostanu?

Dnešní program je jasný. Sedět a čekat, ale ne doma. Na ulici před domem. Já jim dám, že mě nezastihli. Poučím se a tentokrát si vezmu židli a počkám si na ně. Nejdřív si uvařím kávu, abych neusnul. Balík prý doručí mezi dvanáctou a čtrnáctou. To je za chvíli. Určitě přijedou hned ve dvanáct, aby na mě vyzráli. Tenhle strategický tah jsem ale právě prokoukl. Do jedné ruky si beru židli a do druhé kávu. Usedám a pozorně sleduji každý pohyb. Blíží se modrá dodávka. To je určitě ona. Přijela hned ve dvanáct, jak jsem tvrdil. Projíždí a nezastavuje. ,,Heej, tady!“ zařvu na modré auto. Nezastaví. Záhy si uvědomím, že dodávka nebyla označena žlutým logem České pošty.

Čekám dál a u toho srkám už studenou kávu. Moje fitness hodinky už mi po osmé hlásí, ať se zvednu a jdu se projít. Ignoruju je. Sleduju školáky, kteří se po páteční krátké výuce vracejí domů. Podívám se na hodinky, kde se rozsvítí čas 13:52. To už je tolik?

Pozorně číhám z posledních sil. Žádná dodávka, auto nebo pošťák. Nic. Pro jistotu čekám ještě deset minut po druhé. Nakonec to vzdávám. Ještě zkontroluju zprávy a hovory, ale nic. Naštvaný a vyčerpaný beru židli, prázdný hrnek a vracím se domů.

Beru za kliku svých vchodových dveří a v tom uslyším zaklapnutí schránky. Odhodím židli a hrnek. Spěchám ke schránce. Otevřu ji a v ní… ano, tušíte správně. Lísteček!

„Adresát nezastižen.“ Jak nezastižen? Nebyl jsem na záchodě, nešel jsem do sprchy, dokonce jsem čekal před domem, abych náhodou nepropásl „ten moment“. Byl jsem připraven…