Přijímačky na lyceum mají kromě klasických testů ještě jednu část. Každého studenta totiž čeká patnáctiminutový pohovor. Nejedná se sice o křížový výslech, ale pro mnoho uchazečů je to nejvíce stresující část. Jiní se na něj naopak těší. Jaké jsou ale pocity po něm? Co si uchazeči na pohovor přinesli? A považují ho za dobrý nápad? Už podruhé jsme zpovídali uchazeče na lyceum, tentokrát po pohovoru.
Jaké to bylo? Jaký máš pocit z pohovoru?
„Čekala jsem to horší, byla jsem docela nervózní poslední tři minuty před pohovorem, ale bylo to v pohodě. Čekala jsem horší otázky, ale dali mi docela prostor se chytnout čeho jsem chtěla, takže jsem mluvila vlastně o něčem, co znám, což bylo příjemný.“
„Hele… mnohem lepší, než jsem očekával, a to jsem měl docela vysoký očekávání, jakože to bude fajn a že si to užiju.“
„Mě udivilo, že ty učitelé byli hodní a ještě to, že se mě ptali na otázky. Já jsem myslela, že si to tam budu všechno povídat sama, ale to že se mě ptali na otázky pro mě bylo mnohem víc příjemný.“
„Byla jsem nervózní, ale jsem ráda, že to mám za sebou. Vyjádřil jsem nějak sebe, tak uvidím, jestli jsem dostatečnej nebo ne.“
„Cítím se fajn, podle mě to dopadlo docela dobře.“
„Skvělej, ne možná z mého výkonu, ale z toho pohovoru a z té školy určitě.“
„Strašně nervózní, spíš před tím, během toho to tak nějak opadávalo, ale bála jsem se, že řeknu něco blbího.“
„Já jsem byla hodně nervózní a myslím si, že mám šanci, ale myslím, že to bude jen tak tak.“
„Dobrý, uteklo to hodně rychle.“
„Mám z toho lepší pocit, než jsem myslela, že budu mít. Takže to bylo velice úspěšné, doufám.“
„Byl jsem extrémně nervózní, což jsem nečekal, předtím jsem měl pocit, že jsem v pohodě, ale pak jsem se hrozně klepal, že to šlo slyšet i v mém hlase. Taky myslím, že na spoustu věcí, co jsem chtěl říct jsem zapomněl, takže to bylo takový divný, ale myslím, že jsem to zvládl nějak v pohodě.“
Na pohovor ses spíš těšil*a, nebo jsi z něj měl*a strach?
„Spíš jsem se těšila, protože já jsem před asi pěti dnama absolvovala pohovor na jiné škole, takže jsem to měla vyzkoušený, takže jsem se víc těšila. Ale zároveň chci víc sem, tady to pro mě bylo důležitější, takže nějaký strach tam pořád byl.“
„Byla jsem nervózní asi dva dny před tím, ale čím víc se to blížilo, tím radši jsem byla, že už to budu mít za sebou“
Přinesl*a sis na pohovor něco, co jsi ukazoval*a učitelům?
„Já jsem si tam přinesl knihu, protože oni psali, že si můžeme přinést nějaký diplomy a tak a já jsem nechtěl přijít s prázdnou, tak jsem si přinesl knihu. Tak jsme se o té knize docela dlouho bavili, to bylo fajn, nečekal jsem to.“
„Měla jsem jedno malý plátno, ale pak jsem už jenom mluvila.“
„Obrázky, diplomy a haiku.“
„Hlavně kresby a malby, ale i věci ze dřeva.“
„Ne, jenom jsem si s nimi povídala.“
Co bylo víc stresující/náročnější/horší, testy nebo pohovor?
„Víc nervózní jsem byl z toho pohovoru.“
„Asi testy.“
„Víc ve stresu jsem byla asi před tím pohovorem, podle procent to má menší váhu, ale teoreticky jí má větší.“
„Větší stres jsem měl asi před pohovorem. Protože ty testy jsou něco, co prostě napíšeš, připravoval jsem se na to rok, tak tam udělám výkon, jaký udělám. Na pohovory se moc nedá připravit. I když ten pohovor je věc, na kterou mě moje škola (scio), trochu víc připravila, že jsem věděl, že jde spíš o to, než něco říkat, aby se to těm lidem líbilo, tak spíš říkat to, co je fakt pravda. Protože když budu říkat něco, co není pravda, tak se sem dostanu a pak zjistím, že to není škola pro mě.“
„Tak asi pohovor, protože se vidíte s tím člověkem z očí do očí a víc se bojíte toho co řeknete.“
„Měla jsem větší strach před tím pohovorem.“
Považuješ za správné, aby pohovory byly součástí přijímacího řízení?
„Určitě, já jsem toho názoru, že ty cermatovský testy moc nevypovídají o tom člověku a občas ani o jeho inteligenci ne. A tohle mi přijde jako super šance ukázat v mluvené formě co v tom člověku je. Taky psaná forma v tom portfoliu, mi přijde taky skvělá, protože člověk má množnost ukázat sebe v těch různých směrech. Když člověk neumí moc dobře mluvit, ale umí o tom krásně psát, tak tady se to myslím dobře ukáže.“
„Jo, myslím si, že to je vlastně to nejlepší skoro co může být. Já jsem se hlásil v páté třídě na přírodní školu, která má jakoby součástí těch přijímaček zájezd s těma uchazečema na pár dní někam, do nějaký chalupy, a to mi přijde fakt super.“
„Já si myslím, že by na bázi pohovoru měli přijímat uchazeče všechny školy.“
Měly by být v přijímacím řízení pouze pohovory, nebo je ideální kombinace i s písemnými testy?
„Přijde mi dobrý, když se člověk připravuje na velký test, nebo nějakou takovou věc. Když se dlouho připravuju na něco, tak mi to přijde dobrý a přínosný. Ale chápu, že waldorf prostě chce mít nějaký svoje věci a chce zrušit cermaty. Chápu to a přijde mi to taky fajn. A myslím si, že kdyby byl jenom pohovor, tak to nebude fungovat taky dobře.“
„Myslím, že ty testy člověka zkouší v nějaké disciplíně a zároveň je to zajímavý, si to zkusit, ale myslím si, že na některých školách by ty testy nemusely být.“
Utkvěla ti v paměti nějaká specifická otázka, která vám byla na pohovoru položena?
„Ptali se mě, co jsem tady zažil na dnech otevřených dveří. Tak jsem jim říkal, že jsem tady byl na dni otevřených dveří už v osmé třídě. Takže se mě zeptali, jestli si ten den, co byl asi před dvěma lety, co se tu dělo, jestli jsem byl na epoše, co přesně se dělo na té epoše.“
„Když se mě ptali na nějaké souvislosti ve fyzice.“
„Jednak když se mě ptali na druhou školu a podle čeho jsem jí vybírala. Potom i počáteční otázka mě trochu zaskočila, když jsem si měla vybrat z toho portfolia věc, která mě nejlépe reprezentuje, podle které bych chtěla, aby si mě zapamatovali.“
Co učitelé?
„Měl jsem z nich dobrý pocit, i ten ředitel vypadal docela mile, vlastně když jsem ho ignoroval, tak to bylo v pohodě.“
„Jsou milí.“
„Dobrý, mnohem lepší, když to porovnám s mojí školou, tak je to fakt dobrý.“
„Sympatičtí, hodní, milí.“
Proč zrovna waldorf/tahle škola?
„Protože se mi strašně líbí ten přístup učitelů a žáků, jak se k sobě chovají, působí to na mě hrozně mile, taková rodinná atmosféra. Taky mám ráda tvořivost a myslím si, že by mě tady bavila ta výtvarka, eurytmie, nebo právě i ta psychologie.“
„Protože učitelé jsou tady takový víc kamarádský.“
„Překvapilo mě, když se ptali, co dělám pro sebe ve volném čase.“
„Měl jsem pochyby, jestli se ze scio základky hlásit na scio střední, vzhledem k tomu, že mi občas přijde, že všechna ta svoboda na té škole občas přináší trochu chaosu do toho učení. Možná, že tam neděláme tolik praktických věcí, spíš jenom teorii. Takže to bylo možná proč jsem si vybral tuhle školu.“
„Máte to tady hrozně hezký, což teda není hlavní důvod – máte tu dobrý kytky… ale taky dobrý způsob učení “
Autory textu jsou Josefa Houdková a Jeroným Tändzin Janč.
Grafička. Odjede na slonovi a vrátí se až k obědovi – aspoň jednou za měsíc.
Herec a amatérský politolog. Šéfredaktor