Hra s barvami a stíny, zpomalenými záběry a rychlými střihy, úplným tichem a dramatickou hudbou. Vizuálně a zvukově geniální filmové zpracování od Justina Kurzela dokonale podtrhává atmosféru, kterou při čtení díla Macbeth může čtenář cítit. Tento film z roku 2015 sklidil mnohé pozitivní i negativní recenze.
Příběhu čestného válečníka, který podlehne proroctví čarodějnic a naléhání své ženy a následně se změní v šílence a vraha, bylo již věnováno mnoho pozornosti, co se týče filmových a divadelních zpracování. Nejlépe hodnoceným z 21. století je to zfilmované v roce 2015. Film je určený především lidem, kteří znají děj Shakespearovy hry Macbeth jako své boty. Scénáristé ponechali řeč ve scénáři v téměř původní podobě, proškrtali ovšem mnoho okamžiků, které by divákovi neznalému příběhu při zážitku mohly chybět.
Macbeth hraný Michaelem Fassbenderem ukazuje velice působivý výkon při znázorňování šílenství, jenž proniká do mysli postavy. Je zde velice dobře patrný vývoj tyranských sklonů, které se začínají objevovat již při vraždě krále Duncana. Lady Macbeth, jejíž titul není ve filmu nikde zmíněn, je ve skvělém podání Marion Cotillard ukázána jako žena s manipulativními sklony ochotná udělat vše pro sílu a moc. „Vem si vodu a z rukou smyj tu špínu, která by tě mohla prozradit. … Pomaž ty spáče krví.“ Tento moment byl ve filmu skvěle znázorněn a je velice důležitý, neboť Lady Macbeth si myje od této chvíle ruce každou noc a nemůže se zbavit pocitu viny.
Dramatická hudba v režii Jeda Kurzela skvěle podtrhává dramatické okamžiky, kdy ji ve zpomaleném záběru kamer doplňuje naprosté ticho. Hlasité zvuky vřavy při bitevních scénách a křik při úprku lesem, které střídají střihy tichých, svícemi osvětlených momentů uvádějí diváka často ve zmatení, ovšem jen navyšují zájem o to, co bude následovat.
Přestože hlavní role diváka naprosto uchvátí, zaujmout mohou i některé vedlejší postavy, například Banquo, jehož přesvědčivě sehrál Paddy Considine, nebo Sean Harris v roli Macduffa.
Ačkoli se film v anglické verzi drží originálního scénáře napsaného Shakespearem, mnoho scén je přeskupených v jiném pořadí a často není jasné, ve které části příběhu se nacházíme. Některé scény, které mají za úkol vyjádřit postupující šílenství Macbetha, ne vždy dávají smysl. Například scéna v jídelně, kdy Macbeth mluví na najaté vrahy a ducha Banqua. „Já jsem to neudělal! Nekývej na mě svou zkrvavenou hlavou. Ne!“ V síni je úplné ticho a každý může slyšet, co král říká, to vše by ovšem mělo zůstat v tajnosti. Ze scény ale není poznatelné, zdali to ostatní pozorují, neboť hosté u stolu téměř nereagují, ale záběry přiblížené na jejich obličeje a oči provázející Macbethovy kroky napovídají, že králova slovy vnímají. Momenty jako tento mohou působit matoucím dojmem.
Film má z různých stran mnohé pozitivní ohlasy, které vyzdvihují kvality tohoto zpracování Shakespearova díla, o němž bylo mnohdy řečeno, že je prokleté a nelze jej dobře zfilmovat. Negativní recenze často zmiňují, že se jedná o film vizuálně hezký, ovšem postrádající smysl ve vyprávění příběhu. Přesto se většina shoduje, že film výborně vystihuje atmosféru divadelní hry.
mám ráda barevný ponožky, starý knihy a vůni moře, ráda si čtu a chodím na procházky v dešti, maluju medúzy a koukám s babičkou na detektivky