Při cestách hromadnou dopravou pasažéři dennodenně naráží na různá úskalí. Kapsáři, hádající se páry, opilci, rváči, hluční teenageři, žebráci – to vše je již dávno známou rutinou. Nějaký ten hlasitý výkřik nebo rána si možná čas od času vyslouží zdvižené obočí, ale nic víc. Ostřílený cestovatel se nemá čeho obávat.
Tedy. Něčeho přece jen ano.
Občas se to stává. Nastoupíte do autobusu, zamáváte řidiči před nosem průkazkou a derete se dál ve snaze ulovit volné místo. Hledáte dlouho, ale- á, konečně, tady jedno je. Vděčně zapadnete na zaprášené sedadlo a pohlédnete na temnou postavu spolujezdce. A pak se vám zastaví srdce.
Je to ona. Mytická bytost, o které vám mnozí vyprávěli, setkání s ní jste se však, až dodnes, úspěšně vyhýbali. Nervózně polykáte, na čele vám vyráží studený pot. Ale je pozdě, už si vás všimla.
„Ahoooj Andělko, ježiš, já tě tak dlouho neviděla.“ Stihnete se ještě krátce pomodlit, pak vám však nezbývá nic jiného, než přijmout svůj úděl a čelit tomuto ďábelskému stvoření: bývalé spolužačce ze základní školy. Jedna z nejdůležitějších rad pro tato neočekávaná setkání zní: neztrácejte naději. Není všem dnům konec. Bývalá spolužačka nemusí nutně být nepříjemným spolucestujícím. Cesta s ní může naopak vyústit ve velmi poučný a inspirativní zážitek. Může vám například prozradit, že N. jde znovu do prváku, protože po rozchodu se svým přítelem odmítla dokončit ročník, že K. se teď líbí holky, že M. si za peníze své matky objednal do pokoje striptérskou tyč, nebo že L. je v lázních, protože se léčí z drogové závislosti. Další doporučovanou činností je pak zavzpomínat na staré dobré časy.„A pamatuješ, jak M. vyhodil na adapťáku pojistky, J. měla otřes mozku, protože nabourala do dveří, B. tvrdila, že její matka poznala to, že kouřila podle zorniček a jeeeeežišmarja, jak jsme měli tři měsíce za oknem ten plesnivej sýr,“ a tak dále a tak dále.
Pokud jsou společné zážitky vyčerpány, může se bývalá spolužačka snažit vyzvědět něco o vás a vašem milostném životě. Pro vaše vlastní dobro doporučujeme nesdělovat příliš. Věnujte se jiným tématům, například známkám či vtipným příhodám z prostředí střední školy. Samozřejmě se stává, že i tato témata jsou záhy vyčerpána. Jestli jste silná osobnost, můžete v tomto případě oznámit, že jste unavení, a po zbytek jízdy předstírat spánek. A nebo sedět v tichu a přerušovat jej občasnými trapnými poznámkami typu: „Ty máš ale hezký džíny.“ „Dik, ty jsem čajzla v Pepcu minulej víkend.“
Někdy však přijde pomoc shůry v podobě kontroverzního společného známého, který má (lidově řečeno) s vaší spolujezdkyní „beef“, a který se náhodou ocitl ve stejném autobuse. V takovém případě se pozornost bývalé spolužačky plně soustředí na nepřátelskou osobu a vám nezbývá než jen přikyvovat, nebo vrtět hlavou. „Vidíš to? Ta mindža se mi normálně směje do ksichtu. No vidíš to? Vona si mě normálně fotí. Ty vole no tak já si jí taky vyfotim žejo. A rovnou jí napíšu. A řeknu jí: nebuď srab a jestli máš problém, řekni mi to do vočí ty jedna,“ a bývalá spolužačka kýve hlavou směrem ke společné známé, naznačuje zvracení a nešetří sprostými gesty. Popřípadě vstává a jde si to vyřídit osobně. A vy si můžete mnout ruce.
A až se se slovy „Byl to fajn pokec, ráda jsem tě viděla, tak hodně štěstí ve škole“ rozloučíte, můžete si gratulovat. Dokázali jste něco, co málokdo před vámi. Skoro jako kdybyste právě přelstili kyklopa nebo sirény. O tomhle můžete s pýchou vyprávět svým dětem, vnoučatům a pravnoučatům. A až vám příště bude opilý pán na Budějovické vyhrožovat, že „jestli mu nedáte drobný, tak se neudrží“, můžete se mu nonšalantně podívat do očí a říct: „Kámo. Já jsem přežila setkání s bývalou spolužačkou.“
Jenom passion & vášeň. Baví mě bizár, reality shows, drama a sledování krátkých videí na sociálních sítích.