Revizoři, tajní agenti, kteří nastupují do soupravy jako běžní občané. V okamžiku, když se dveře začnou zavírat, vytasí své zbraně – odznaky značící, že k této kontrole mají právo, a ozve se: „Kontrola jízdenek, prosím.“ Znamená to, že mají k této kontrole opravdu právo, když vypadají někdy jako ostatní lidé, kteří před chvílí vstali a zapomněli si vyčistit zuby?
Oni vstanou hned, když si vzpomenou, že jejich plat se z části odvíjí od počtu chycených „černých pasažérů“. A tak si to nakráčejí na nejrušnější stanici, nebo spíš na ta nejvíce náhodná místa, kde je čekáte nejméně.
Jako kdyby měli lepší čich než lovečtí psi, vyhlídnou si lidi, u kterých je největší pravděpodobnost, že nebudou mít lítačku. Když ji máte, jsou jen zklamaní a zkusí to znovu třeba za hodinu, když jezdíte jedním spojem tam a zpět při oddílové hře. Jako kdyby se to mohlo změnit.
Revizoři se můžou lišit. Asi se to odvíjí podle toho, kolik už chytili lidí. Když se zatváříte smutně, že jste si zrovna dneska zapomněli lítačku v jiném batohu, třeba to projde. Někdy ale, i když jedete neplánovaně jen jednu zastávku, počkají s vámi klidně delší dobu, než vaši kamarádi doběhnou pro vaši peněženku. Vás ale nikam nepustí, i když máte slzy na krajíčku.
Poučení z toho plyne, lítačku mít vždy u sebe, nebo si lístek koupit rychle přes PID Lítačku, ale musíte je pak na minutu zaměstnat než se lístek aktivuje.
Žiju oddílem, chozením po horách, kulturou, ale chtěla bych znát vše! Jen o odpočinku a spánku bych se radši nezmiňovala…