Knihy popisující život, ať už reálných či fiktivních postav, nás dokážou vtáhnout do příběhu. Čtenář si může na chvilku vyzkoušet život někoho jiného, okusit jeho pocity a problémy, zažít situace, které se liší od těch jeho a naprosto se odpoutat od svého života. Autor se snaží co nejrealističtěji popsat zážitky, které jedince ovlivnily. Snaží se popsat dopady jeho činů i to, proč na svět vlastně pohlíží způsobem, jakým to dělá.
Někdy však, když je postava fiktivní a naprosto odlišná od jejího autora, jsou pocity a zlomové okamžiky ve smyšleném životě příliš jednoduché. Daná postava si až moc dobře uvědomuje, co ji ovlivnilo a v příběhu to často zmiňuje. Čtenáři se poté může zdát, že nynější chování postavy, je více ovlivněno pouze jediným zlomovým okamžikem.
V realitě to takto nefunguje. Člověka ovlivňuje naprosto vše, co během svého života prožívá. Někdy ho může ovlivnit velká událost, na kterou se dlouho těšil, někdy naopak naprosto neplánovaná hádka, ze které si odnese negativní postoj k tomu či onomu. Na tyto události pak vzpomíná, ať už v dobrém či špatném. Uvědomuje si, že nějak zasáhly do jeho života a pozměnily některá jeho rozhodnutí. Jindy si člověk ani neuvědomí, že ho něco ovlivnilo. Nasměrovat jeho myšlenky jiným směrem totiž může i nepatrná maličkost, například věta, kterou zaslechl v tramvaji. Na tyto „bezvýznamné“ okamžiky si pak může vzpomenout v naprosto nečekanou chvíli a změnit kvůli nim své rozhodnutí.
Každého z nás tedy ovlivňují miliony věcí a vymyslet život nepodobný tomu svému, aby se zdál realistický pro čtenáře, je velmi těžký úkol. Bere ho na sebe spousta lidí, kteří jsou často nodoceněni a kritizováni. To však není spravedlivé, protože kdo zvládne splnit tak těžkou úlohu bez jediné chybičky?
Mořská hladina se třpytí jako nikdy, ale ty zapomínáš…