Pro většinu z nás pravděpodobně jednou nastane den, kdy se rozhodneme začít usilovat o řidičský průkaz. Někteří z nás se těší, jiní se toho děsí a pro některé je to čistě věc praktická. Tak jako tak si myslím, že ať už se řadíte do jakékoliv z těchto skupin, není na škodu pár rad od někoho, kdo už si tím prošel. Já už mám autoškolu ze sebou, a když jsem ji ještě dělala, ráda jsem se bavila se staršími kamarády, kteří už řídili. Chtěla jsem od nich, aby se se mnou podělili o svoje zkušenosti a rady. Vím však, že ne každý má ve svém okolí někoho, s kým by si o tom mohl promluvit. Proto jsem se rozhodla sepsat tu svoji zkušenost a hlavně přiblížit, jaká byla moje závěrečná zkouška.
Já osobně se řadím do skupiny lidí, kteří se do autoškoly těšili. Řidičský průkaz a možnost řídit byla něco, na co jsem se těšila už dlouho. Proto jsem měla velkou radost, když se v minulém roce začalo diskutovat o schválení řízení s mentorem od sedmnácti let. Moje starší sestra tou dobou akorát končila svou autoškolu a řekla mi, že většina autoškol chystá v novém roce zdražovat. Rozhodla jsem se tedy v prosinci minulého roku, že do autoškoly nastoupím také. Vyžádala jsem si stejného učitele, kterého měla i má sestra a naplánovala jsem si s ním první jízdu. Chvíli jsem se bála, ale nakonec jsem zjistila, že na první jízdě mi pouze můj učitel ukázal auto, vysvětlil mi, jak to bude probíhat a spíš mě jen seznamoval s celým procesem. Na konci první jízdy mi dovolil udělat si pár koleček a rozjezdů na parkovišti a tím byla vlastně první jízda u konce.
Po této zkušenosti můj strach značně opadl a já se začala na další jízdy těšit. Co si pamatuju, následující hodiny probíhaly bez problému. Další velký krok nastal na konci třetí jízdy, kdy jsem jela poprvé do provozu. Být na silnici plné aut, je něco úplně jiného než si v klidu kroužit na parkovišti, ale po pár minutách mi došlo, že můj strach je vlastně spíš na škodu. Samozřejmě je správné mít z řízení zdravý respekt, ale přehnaně se bát vám většinou jen uškodí a budete dělat více chyb. Alespoň u mě to tak bylo.
Zbytek jízd už probíhal hladce. Jezdila jsem v centu Prahy a zažila jsem spoustu náročných dopravních situací, ale vždycky jsem se mohla spolehnout na svého učitele, který byl opravdu skvělý. Vždy zůstal v klidu a nikdy na mě nekřičel ani mě nijak nestresoval. Myslím, že výběr správného učitele vám může opravdu hodně pomoct. Od některých přátel jsem slyšela hrozné historky, jak dostali někoho protivného, kvůli komu si k řízení vytvořili akorát odpor. Myslím, že to je to poslední o co člověk stojí, a proto se v případě, že by byl váš učitel nepříjemný, nebojte ozvat. Můžete klidně i požádat o jiného učitele.
Ještě asi stojí za zmínku, že já jsem ve své autoškole nedocházela na žádné hodiny teorie. Na takové hodině jsem byla jen jednou a to těsně před zkouškami, abych si vyzkoušela napsat test nanečisto. Ale jinak jsem celou svou teoretickou přípravu dělala sama doma. Stejně tak jsem neabsolvovala žádnou hodinu na trenažéru. Měli jsme ho v autoškole přístupný, ale skoro se nevyužíval. Tohle je všude jiné, vím, že jsou autoškoly, kde musíte docházet na teorii pravidelně, někde je to dobrovolné a někde to není vůbec. Je důležité, abyste věděli, co vyhovuje vám a jak to chcete vy. I podle toho byste si totiž měli svou autoškolu vybrat.
Když se moje jízdy chýlily ke konci, absolvovala jsem na úřadu test. Jen jsem ráno přišla na úřad, zaplatila poplatek a spolu s dalšími lidmi z různých autoškol nás posadili do místnosti k počítačům, kde jsme museli napsat test, který měl otestovat naše znalosti o dopravních situacích a údržbě auta. Tento test jsem naštěstí bez problému napsala na první pokus. Dá se na něj dobře naučit, protože tento test si můžete nanečisto kdykoliv vyzkoušet na stránkách ministerstva dopravy. Upřímně velmi doporučuji si tyto testy průběžně zkoušet.
Často to bývá tak, že absolvujete v jeden den test a pokud ho napíšete, přecházíte rovnou i na druhou část zkoušky, a to na jízdu. Já jsem však šla tou druhou cestou, kdy jsem v jeden den napsala test a asi o týden později jsem měla jízdu. Mně osobně to vyhovovalo, protože jsem nebyla tolik ve stresu a ještě jsem během toho týdne stihla mít jednu zkušební jízdu se svým učitelem. Nejsem si jistá, jestli je to vždy otázka vaší volby, jak to chcete mít, proto bych vám určitě poradila, ať se zase zeptáte, jak přesně to dělají ve vaší autoškole.
Tím jsme se však už konečně dostali k tomu, co asi děsí nejvíce lidí, praktická zkouška. Úplně rozumím tomu, proč vyvolává v lidech takový strach. Pro mě to třeba bylo poprvé, kdy jsem řídila s dvěma lidmi v autě, a kdy někde seděli na zadních sedadlech, což mi trochu omezovalo výhled. Navíc upřímně řečeno, po absolvování autoškoly ještě nikdo není opravdu řidičem. Hodin je málo a naučíte se jen základy, proto je logické, že představa jak vás někdo hodnotí, když si sami nejste jistí v tom, co děláte, může nahánět strach. Říká se mi to snadno, protože už to mám za sebou, ale je opravdu důležité se snažit zachovat klid. Snažte se řídit, jak nejlépe umíte a nevystresujte se z právní malé chyby. Komisař vám spoustu drobností odpustí, pokud budou ojedinělé. Když náhodou uděláte chybu, snažte se nepanikařit, protože panika vede akorát k tomu, že uděláte další chyby. Snažte se nedat na sobě znát obavy a řídit v klidu dál, je dost možné, že když to budou jen drobné chyby, tak vám komisař řidičský průkaz stejně dá. Proto to nevzdávejte a bojujte do poslední chvíle. Já jsem při své praktické zkoušce nemohla dlouho zaparkovat. Nikdy předtím jsem s parkováním problém neměla, ale jak jsem byla ve stresu, nedařilo se mi auto správně navést. Nakonec jsem po několikaminutovém boji zaparkovala, a protože jinak celá zkouška proběhla téměř bez chyby, podařilo se mi opět na první pokus uspět.
Tak jsem získala svůj řidičský průkaz, a už stačilo jen dojít s potřebnými papíry na úřad a počkat několik dní, než jsem si ho mohla vyzvednout. Celá autoškola, i když jsem si dělala řidičský průkaz pro sedmnáctileté, se vlastně nijak nelišila. Jen jsem na úřad musela přijít s rodiči, aby se mohli zapsat jako moji mentoři. Největší rozdíl vidím teď, když chci řídit, protože je někdy dost omezující, že s vámi musí někdo jet, takže si nemůžete kdykoliv se vám zachce sednout do auta a vyrazit. I tak jsem ale moc ráda, že ta možnost, řídit s mentorem existuje a za sebe ji můžu jen doporučit.
Všem budoucím i současným řidičům přeji hodně štěstí a hlavně řiďte opatrně.
Hrdá majitelka dvou koček se zálibou v dlouhém spánku, umění, čtení a sportu všeho druhu.