Jednotná přijímací zkouška. Ať už jste rodič, nebo student jednou se s touto výzvou setkáte. Pro mnoho lidí je toto setkání plné stresu, úzkostí a nervozity. Jiní to nechají náhodě a doufají v zásah vyšší moci. I tací se u nás našli. Přinášíme vám rozhovory s uchazeči, kterým jsme položili sadu otázek o tom, jak testy prožívali, co od naší školy očekávají a jak dlouho se připravovali.
Jak jste se při testech cítili? Bylo pro vás prostředí a nálada příjemná? Byly Cermat testy těžké? A bylo v nich něco, co vás hodně překvapilo? Jaký z nich máte pocit?
„Asi v pohodě, tím, jak to bylo tady na waldorfské škole, tak to mi docela pomáhalo, protože je to tady všechno takový uvolněný.“
„Těžký byly, ale nic mě nepřekvapilo.“
„Helé, jakó, pro mě to bylo takový docela v pohodě.“
„Čeština byla určitě lepší než matika.“
„Čeština byla v pohodě, ale byl tam hrozně blbej text, kterej vůbec nešel pochopit. Tam prostě byli nějaký mimozemšťani, který byli modrý a potom se měnili na červenou, když byli ve stresu. Takže to mi nedávalo smysl a musela jsem se k tomu hodně vracet. Bylo zábavný přepisování slov, že máš daný tvar slova a máš podmínky… ve kterém to musí být pádě a tak, to mě bavilo.“
„Těžký ani ne, matika byla docela lehká. Čeština… tam jsem udělal určitě spoustu chyb. Nic mě nepřekvapilo, testy byly takový obyčejný, trapný.“
„Pocity z toho mám docela dobrý. Čeština byla lepší, matika mi úplně nesedla.“
„Hrozný.“
„Při matice bylo prostředí hodně nepříjemné, protože jsem byla hrozně ve stresu a vnímala jsem všechny zvuky. Při češtině už bylo velice příjemné. Pro mě osobně byla matika hodně těžká, ale čeština byla v pohodě.“
„Čeština asi dobrý a matika trochu těžší.“
A co lyceánské testy?
„Mě se moc nelíbil ten lyceánskej test, ty obrázky tam se mi nelíbily, byly takový zvláštní, takový… smutný.“
„Ty obrázky v tom lyceánskym testu byly moc depresivní, já jsem čekala, že tam bude něco barevnýho, něco takovýho hezkýho, ale byla to deprese.“
„A víc mě bavil ten lyceánskej test, protože to bylo zaměřený víc na takový kreativní pochopení toho textu, že to nebylo tak logický. A matika mi nejde, takže ta byla nudná, ale napsala jsem to, což se docela divím.“
Jak dlouho jste se na testy připravovali?
„Dlouho.“
„Rok a půl.“
„Půl roku, ani né.“
„Možná tak od února.“
„Asi tak měsíc.“
„Tejden.“
„Já jsem se neučila.“
„Včera.“
„Třičtvrtě roku.“
„Od září trochu a pak intenzivně od začátku prosince.“
Jak si představujete studium na této škole a na co konkrétně se těšíte, pokud budete přijati?
„Těším se na ty lidi hlavně, jooo… super si to představuju.“
„Těším se na adapťák a na ty spolužáky… to asi říká každej co? Každopádně, těším se na vás, až vás tady budu potkávat. A těším se na toho týpka, se kterým jsem psal češtinu.“
„Hodně se těším na novej kolektiv a těším se na epochy, kde mám pocit, že se každej může najít v něčem co ho zajímá a baví.“
„Asi výuka v epochách a na kolektiv ve třidě, to mi přijde, že bude mnohem lepší než na nějakým gymnáziu.“
„Na všechny lidi tady.“
„Tak jako na všechno.“
Na jakou druhou školu se hlásíš?
„Gymnázium Milady Horákové.“
„Na Keplera.“
„Libeňský zámek.“
„Na waldorfské lyceum v Semilech.“
„Na Zatlanku do alternativní třídy a už jsem se dostala na uměleckou, na Náhorní, ale já tam nechci vůbec.“
„Já jdu na Evangelickou akademii na pedagogické lyceum.“
„Já jdu taky na Evangelickou akademii, akorát na sociální lyceum.“
„Na Zatlanku na Alt.“
„Já mám nejbližší gympl, co je od nás od baráku, jenom abych si napsala přijímačky.“
„Podskalská – ekologie a ochrana životního prostředí.“
„Já jsem se hlásila na Žižkov, tam mě nevzali. Pak jsem se hlásila na Pražskou konzervatoř na herectví, tam mě vzali. Takže jsem si přišla zkusit přijímačky na lyceum jenom tak pro zábavu, přišlo mi takový dobrý si zkusit ten Cermat.“
„Libeňský zámek.“
„Gympl v Pardubicích.“
„Já se hlásím na Zatlanku na Alt. Já jsem vlastně obě ty školy chtěla alternativní.“
Chceš víc tam nebo sem?
„Sem.“
„Sem.“
„Podle toho, kam se dostanu.“
„Sem.“
„Víc chci sem.“
„Sem.“
„Chci spíš sem. Tady je to takové víc usměvavé, mi to přijde.“
„Chci víc sem.“
„Sem.“
Těšíte se na pohovor?
„Jo.“
„Jo, na pohovor se těším. Zatim nevim co jim řeknu, na to, když se mě zeptaj, proč chci na waldorf. A jestli se mě budou ptát na takový otázky typu, proč by měli vzít zrovna mě, tak taky nevim, co řeknu. Ale jinak se těším.“
„Na ten se taky těším, protože se budem moct bavit o tom, co byla naše ročníkovka a co nás baví.“
„Na ten se těším.“
„Já doufám, že dopadne dobře.“
„Z toho mám strach nejmíň, spíš se bojím, abych měl dobrý ty Cermaty.“
„Doufám, že to zachrání to, co jsem dneska pokazila.“
„Mám z něj hodně strach, protože vůbec nevím, na co se mě budou ptát.“
„Pohovoru se nebojím vůbec.“
Jaký máš pocit z příjímaček?
„Chci umřít.“
„Proč?“
„Protože to bylo… špatný.“
„Co bylo horší, čeština nebo matika?“
„Matika.“
„Proč?“
„Bylo to těžší. Nedávalo to smysl.“
Kolik sourozenců máš na lyceu a kolik jsi jich tady už měla?
„Teď tady jsou dva, ještě další dva maturovali odsud, takže celá moje rodinka.“
„A myslíš, že ti to zaručí, aby ses sem dostala?“
„No, doufám, to je moje jediná naděje docela.“
Takže si věříš?
„Věřim si.“
Autory textu jsou Josefa Houdková a Jeroným Tändzin Janč.
Herec a amatérský politolog. Šéfredaktor