V dnešní době už téměř každý z nás někdy něco vyfotil. Spíše však, nikoliv fotoaparátem, ale smartphonem, kde se dá leccos vylepšit, i když většinu zařídí ono chytré zařízení
Fotoaparáty zprvu zachycovaly obraz na povrchy nebo papíry natřené fotosenzitivní vrstvou technikou camera obscura, avšak pouze jednorázově. Dalším pokrokem byl vynález uchovávání obrazu na průhledné materiály jako sklo nebo umělé hmoty (film) s přenosem na papír, která umožnila vytvářet neomezený počet kopií. Stále však bylo fotografování relativně nákladné, a to převážně díky tomu, že jak filmy, tak fotopapíry byly pouze na jedno použití.
Tato situace se však změnila s příchodem fotosenzorů – elektronických senzorů, které zachycovaly světlo, ale místo uchovávání informace o tomto světle přímo na senzoru posílaly informaci dále do paměťových karet. S vývojem těchto senzorů se již k původním funkcím (clona, čas snímání) přidávají funkce ISO a vyvážení bílé. Tím se celé umění fotografie ještě více zamotává.
Jak jistě všichni víme, focení nemusí být pouze o zmáčknutí spouště, přestože se to tak může zdát. Dnes už většinu dříve náročných úkonů zvládne téměř každý fotoaparát. V jistém slova smyslu je dnes focení pouhé zmáčknutí spouště. S „automatem“ však nelze dosáhnout každého efektu, a proto se hodí vědět i něco málo o funkcích tzv. „manuálu“, například funkce clony či ISO. Některé z těchto funkcí vám zde ve zkrácené verzi představím.
Hlavní kritérium dobré, či kvalitní fotografie je světlo. K tomu se váže hned několik funkcí – tzv. Svatá trojice: ISO, clona a rychlost uzávěrky.
ISO se zabývá jemností/citlivostí senzoru. Pohybuje se v rozmezí 100–6400 (Canon EOS 550D). ISO 100 (minimum) však neznamená, že obraz bude neotesaný, ale naopak – obraz bude čistý, nezrnitý. Nízké ISO však také nevnese do fotky mnoho světla, oproti ISO 6400, které světla vnese mnoho, ale také často zachytí samotné špetky světla a zveličí ho. Používá se tedy převážně na zesvětlení tmavých scén (např. v noci). Zní to sice skvěle, ale obraz to udělá jaksi zrnitý, což dle mého názoru nevypadá zrovna krásně.
Zatímco ISO se zaobírá přímo senzorem, clona se zabývá cestou světla k senzoru, a to sice fyzickým zužováním prostoru, kterým v objektivu prochází světlo. Maximální a minimální clona záleží čistě jen na objektivu, který používáte, ale řádově se pohybuje od 2,5 do 22 a označuje se velkým F; např. F22.
Foto: Vojtěch Mužík
Čím vyšší je hodnota clony, tím méně světla se dostane skrze objektiv k senzoru, což vede k tmavším fotografiím. Naopak nízká clona světlo nechává projít ve velkém. Skrytá funkce clony je hloubka obrazu – dává nám možnost mít v záběru zachycen pouze jeden detail ostře a pozadí rozmazané (nízká clona), anebo celý obraz ostrý či minimálně ostřejší.
Rychlost uzávěrky je v jednoduchosti množství času, kdy je sensor vystaven světlu. Nachází se v těle fotoaparátu a je to to poslední, co světlo cestující k senzoru potká. Udává se ve vteřinách, i když nejčastěji ve zlomcích vteřin a to od 1/4000 s do většinou 30 s. Platí že, čím déle
má sensor kontakt se světlem, tím více světla sejme. Problém tohoto způsobu zesvětlení fotek je však pohyb. Pokud nějaký je, tak bude při delším čase rozmazaný. Při čase kratším sice bude všechno krásně ostré, avšak takové fotky mají tendenci být tmavší či zvýrazňovat stíny.
Mezi další funkce, které je dobré znát, patří WB – vyvážení bílé. Je to funkce, která vyvažuje barevné výstupy různých osvětlení. Mění tedy převážně teplotu barev na fotce obsažených. Měří se cca od 2000K do 7000K. Mnoho fotoaparátů má k této funkci i popisky, napovídající jaké hodnoty kde používat.
Fotografie se ukládají v mnoha formátech, ale většina fotoaparátů vám jich nabídne jen pár. Vícero z těchto možností bude znamenat jen různá rozlišení, ale poté je zde ještě formát RAW. Který stojí za zmínku už jen díky rozsahu dat, která uchovává. Většina fotoaparátů exportuje ve formátu JPEG/JPG, který už prošel procesováním softwarem fotoaparátu – takže už v sobě má zafixované úpravy, které se ve foto-editorech špatně mění. RAW doslova uloží data ze senzoru – vůbec je nezmění a uloží je. Hlavní nevýhoda, a důvod proč všichni nefotí ve formátu RAW, je velikost, kterou zabírá na úložišti a téměř podmíněná editace ve foto-editoru.
Stručně řečeno se s těmito funkcemi dá experimentovat, což je aktivita, kterou významně doporučuji.
Kávy pije více než vody. Dlouho už nebyl celou hodinu vzhůru. Vedoucí rubriky fotografická příloha.