Švihlová Sabina
Vyrůstat na vesnici, ale dospívat ve městě je jako posun z jiných světů, i když jsou ty světy často jen pár kilometrů od sebe.
Na vesnici jsme měli všechno 5 minut chůze daleko. Jedna škola, jedna pošta, jeden obchod (většinou vlastněn Vietnamci), jedna školka, jedna autobusová zastávka, ze které jezdil autobus do města maximálně třikrát denně. A když máte štěstí, mohl tam být i jeden doktor. Zato hospod by člověk na jedné ruce nespočítal.
Dneska ve městě to máme jinak. Obchody, hospody a restaurace kam se podíváš, autobusové zastávky na každém rohu a vlakové nádraží, kde co chvíli skřípají brzdy přijíždějících vlaků. Školy, školky a doktorské kliniky v každé městské části. Pošty se tu sice nacházejí ve větším množství než na vesnici, ale jejich kompetence je úplně stejně mizerná.
Co dříve bývala krátká procházka do školy, je dnes kilometrový běh na vlak (protože komu se chce po ránu vycházet z bytu na čas) a dlouhá projížďka metrem, kde se můžete z okýnek kochat krásným výhledem maximálně tak na kabely v tunelu metra.
Po škole to na vesnici bylo vždy stejné, děti utíkaly domů, kde odložily tašky a poté spěchaly za kamarády hrát fotbal, schovávat se v nedalekém lese, jezdit na kole, zachraňovat svět, nebo prostě cokoliv, co nám tehdejší představivost umožnila.
Dneska to mám trochu jinak. Po škole, můžu spěchat možná tak na metro a na vlak, aby mě z velkého města vzal do města menšího. Zde můžu jít do lesa navštívit bezdomovce nebo děti odpalující rachejtle. Projížďka na kole zde zahrnuje spoustu nevrlých řidičů aut, kteří se diví, co tady dělá cyklista.
Zatímco vesnice nabízela klid a jednoduchost, město přináší rychlost a anonymitu. Město má však i své výhody, vše je blízko, všude se za chvíli dostaneme. Měli bychom si však občas vzpomenout na tu pohodu, kterou jsme zanechali v těch pár kilometrech mezi vesnicí a městem.
knihy, politika, cestování, kafe,