Za řadou fotografií exotických zvířat na sociálních sítích stojí poměrně temná minulost. Roztomilé opičky, spokojené šelmy nebo hrající si vydry jsou sice roztomilé, ale po chvíli pátrání zjistíme že něco není v pořádku. V pozadí těchto fotek se totiž skrývají nejen nelegální praktiky, nebezpečné veterinární zákroky, ale taky obří multi-miliardový byznys s exotickými zvířaty. No a přesně na to se podíváme v tomto článku. Část obchodu s exotickými zvířaty je legální, je to ale bohužel jen špička ledovce s hodnotou 7-23 miliard dolarů ročně. Je to čtvrtý nejvýnosnější celosvětový zločin po prodeji drog, lidí a zbraní. Zahrnuje nakládání a obchod s živými zvířaty, jejich částmi nebo produkty, které z nich získávají. Mezi ně patří například kůže, suvenýry, potraviny nebo také suroviny pro stále rostoucí trh tradiční čínské medicíny. V neposlední řadě se ale s exotickými zvířaty obchoduje taky jako s domácími mazlíčky. Pojem exotický nemá sice ustálenou definici, obvykle se ale vztahuje na divoké zvíře nebo zvíře, které je méně obvyklé než většina domestikovaných zvířat.
Můžeme to vidět třeba u řady celebrit, které si pořizují exotické mazlíčky v podstatě od nepaměti. Nárůst tohoto fenoménu můžeme poslední dobou vidět třeba na sociálních sítích, kde je možné čím dál častěji narazit například na divoké kočkovité šelmy chované u někoho v bytě. Sám na ně narážím, když na Instagramu sleduju videa koček. Nejdřív mi přišlo fascinující vidět divokou šelmu, která si hraje s kusem látky u někoho na gauči. Pak jsem se ale trochu zarazil, protože v některých případech mi hned na první pohled přišlo, že tohle zvíře přece do bytu nemůže patřit. Třeba zrovna tohle zvíře se jmenuje Karakal. Je to kočkovitá divoká šelma střední velikosti, která své jméno získala z tureckého slova kara gulag, což znamená černé ucho. No a hlavně v Rusku, ale i v řadě dalších zemích, třeba Spojených arabských emirátech, se stal v poslední době oblíbeným domácím mazlíčkem a je snadné tak tuto šelmu vidět třeba na Instagramu nebo tik toku chované stejným způsobem jako domácí kočku. A to i přesto, že je to docela v rozporu s její divokou povahou.
Karakal je totiž samotářský, zvyklý lovit, teritoriální a žije na desítkách až stovkách kilometrů čtverečních, které považuje za své teritorium. Proto pro něj byt a v podstatě ani dům se zahradou není úplně dostatečný. Dokáže běhat rychlostí až osmdesát kilometrů za hodinu a je to neskutečně mrštné zvíře, které ve volné přírodě loví hlavně menší savce, ale i domácí zvířata. Proto je také běžná praxe, že se karakal ještě u prodejce zbavuje drápů. Tomuto zákroku se říká onychektomie. Nejde ale o nějakou manikúru, jako když se kočce nebo psovi stříhají drápy, nýbrž o chirurgický zákrok, který je dle definice v podstatě amputací. Funguje způsobem, že se dráp odděluje i s kusem kosti, ze které roste. Je to podobné jako kdybychom člověka zbavili všech posledních článků prstů, aby mu nerostly nehty, což se pochopitelně neobejde bez častých komplikací. U poloviny všech zvířat se použije, k tomu ji vyvinou akutní komplikace, záněty a podobné problémy. Ten zákrok je dokonce tak devastující, že třetině zvířat se po něm vyvine alespoň jedna porucha chování a dlouhodobé následky mohou zahrnovat také chronickou bolest, artritidu, abscesy, atrofii a řadu dalších.
Ve většině zemí EU je tento zákrok nelegální a postupně se stává i v dalších zemích. V ČR může být proveden pouze ze zdravotních důvodů. Takže těch pár karakalů legálně chovaných v Česku pravděpodobně tento zákrok nepodstoupilo. Ale třeba v Asii jde stále o relativně rozšířenou praxi. Mimochodem se ten zákrok občas týká i domácích koček a pokud o něčem takovém snad jen uvažujete, tak na to prosím zase rychle zapomeňte. Jednak drápy jsou věc, která ke kočkám prostě patří, takže pokud se nedokážete přes občasný škrábanec přenést, tak si kočku vůbec nepořizujte. A pamatujte na to, že kočky drápy potřebují k celé řadě úkonů. Tak bych měl určitě zmínit, že se tímto článkem nesnažím hodit všechny chovatele do jednoho pytle a vím, že někteří chovají i ta divoká zvířata relativně zodpovědně. Nicméně o těch pár světlých případech tento článek není, protože jak asi dobře chápete, ne všichni na světě dodržují zákony. Různí prodejci, hlavně v Asii, například tvrdí, že jejich zvířata jsou osiřelá. Podle řady organizací tohle ale nebývá často vůbec pravda.
Naopak mláďata jsou samicím odebírána často vyloženě z volné přírody. A ten asi nejdůležitější fakt je, že podle amerického Úřadu pro ochranu ryb a volně žijících živočichů ten první převoz do zajetí nepřežije víc než 50% z nich. No a těm, kteří všechny ty cesty přežijí a jsou uchování v zajetí, se nedaří o mnoho lépe. Podle americké nadace Pike tresku zemře 98% exotických zvířat během prvních dvou let. V zajetí mají extrémně vysokou úmrtnost ve srovnání s těmi volně žijícími, jelikož mají velice specifické potřeby, které ale řada lidí není schopná naplnit. To je ta věc, o které je tento článek, i když většina těch fotek třeba vůbec není pořízená v Česku a možná ani v Evropě, tak se k nám prostě dostanou přes algoritmy. Když se párkrát podíváte na fotku normální domácí kočky, tak vám Instagram může třeba občas nabídnout nějakou fotku divoké kočky. Pod ní najdete divoké kočkovité šelmy jako mazlíčky a velká část postů přímo nabízí kočky na prodej. Stačilo mi doslova pár kliků a narazil jsem na profil s názvem Viper Rasa. Možná si všimnete, že má docela málo sledujících.
To proto, že Instagram tyto profily soustavně maže, ale ony vyskakují znovu a znovu zpátky. Nicméně když se proklikneme na uvedený web, tak máme před sebou okamžitě nabídku a můžeme si koupit karakala za 600 tisíc rublů. To je asi 250 tisíc korun, což, jak asi dobře chápete, nemusí být vůbec špatný byznys. A jen aby bylo jasno, tak neříkám, že zrovna tento prodejce dělá něco vyloženě špatně. Možná zrovna tady to můžou dělat zodpovědně. Ukazuje to ale, jak strašně jednoduché je naplnit tu stále rostoucí poptávku na sociálních sítích, která kdyby neexistovala, tak nebude existovat ani tento prodejce. Je to prostě celé až příliš jednoduché. A to nemusí jít ani o kočky. I videa na tolik neobvyklých mazlíčků, jako jsou opice, jsou na sociálních sítích naprosto obvyklá věc. Ať už jde o Instagram, Tik Tok nebo YouTube. Mezi nejčastější druhy patří makakové, kteří jsou mimochodem ohrožení.
V roce 2015 vznikla kampaň Tickling is torture, česky Lechtání je mučení, jejímž cílem bylo upozornit na obchod s outlony, primáty pocházejícími z jihovýchodní Asie. Ten název naráží na extrémně virální videa roztomilých outloníků, které vždy někdo lechtá a při tom lechtání outloni zvedají ruce, jako kdyby je to bavilo. Problém je v tom, že outloni zvedají ruce, když jsou v ohrožení a ve stresu jako obranný mechanismus. Tohle poukazuje na fakt, že lidé tato videa sledují a podporují i když neznají pozadí. Protože to, co vám teď říkám, z těch pěkných fotek na sociálních sítích nemáte šanci zjistit.
ZDROJE:
Zajímám se o fitness , zvířata, přírodu a nejnovější technologie.