Tragédie, která udivuje po staletí

Othello, jedna z nejznámějších Shakespearových tragédií, je populární dodnes. Dílo, jehož děj se odehrává nejdříve v Benátkách, poté se přesouvá na neklidný Kypr, bylo poprvé vydáno kolem roku 1603. Jedná se o nadčasový příběh o lásce a manipulaci, který byl nesčetněkrát divadelně zpracován. Můžeme se setkat jak s klasickým, tak moderním zpracováním, kde si režisér v kreativitě nekladl žádné meze. Pojďme se tedy podívat, proč je tato tragédie populární dodnes, a co si z ní moderní člověk může odnést.

Nejdříve se však podívejme, jaký má původ tento světově známý příběh. Shakespeare tuto tragédii nevymyslel, dílo je totiž inspirováno italskou sbírkou sta příběhů z šestnáctého století. Sbírku můžeme najít pod názvem Gli Hecatommithi, jejímž autorem je jistý Giraldi Cinthi. Tragédie pojednává o vojevůdci Othellovi, který si tajně vezme Desdemonu. Je také o lásce, důvěře, manipulaci a lidských slabostech.

Hlavní postavou je všemi uznávaný vojevůdce Othello, který si svou statečností získal náklonnost benátského lidu. V ději vystupuje jako schopný a úspěšný. Jeho slabost spočívá v slepé důvěře k jeho blízkým, která se mu později vymstí. Můžeme ho vnímat jako muže, který má dobré morální hodnoty, ale také jako velmi neopatrného, protože si informace neověřuje před následujícími činy. Jeho ženou je půvabná Desdemona, ke které Othello chová hlubokou lásku. Autor ji uvádí jako loajální svému muži a jako oběť celé tragédie. Rozzuřený Othello zardousí nevinnou Desdemonu: Jaký to povyk? — Ještě není mrtva? Ne zcela mrtva. — Já, jenž krutý jsem, jsem přece milosrdný; nechtěl bych, bys trápila se bolestí. — Tak, tak.

Do hlavních dějových bodů patří povýšení náměstka Cassia, kterého Othello nemá v lásce. Dále do nich spadá Jagův podvod s kapesníkem, který vede k tragickému konci. Je to důstojník, kterému Othello slepě věří. Každá scéna v knize se zabývá emocemi, které jsou aktuální dodnes. Můžeme v nich najít pochybnosti o druhém člověku, lásku, zradu a loajalitu. Je to názorná ukázka toho, že lidská povaha se po staletí nezměnila. V úplném závěru hry se Othello ve svém žalu probodne zbraní: …A potom řekněte, že v Aleppu když jednou zlobný Turek v turbanu dal ránu Benátčanu, tupil stát, jsem onoho obřezaného psa chyt za hrdlo a probodl jej — tak. (Probodne se.)

V knize se nachází jedna vedlejší postava, která představuje kontrast mezi dobrem a zlem. Jedná se o Jagovu manželku Emilii, která je klíčovou postavou v Jagově zradě. Její omluvou může být to, že si plně neuvědomovala následky svých činů. Zastává však morálně správné hodnoty člověka a chce své prohřešky odčinit. Tímto kontrastem od ostatních postav vybočuje, protože má kladné, ale i záporné vlastnosti.

Toto dílo míří na široké publikum. Mladší generace si v příběhu může najít poučení o lásce a důvěře. Naopak starší generace může ocenit morální rozhodnutí, kterých je v knize mnoho. Z této tragédie si proto každý může vzít ponaučení i v dnešním moderním světě.