Nešťastná láska dvou milenců ze znepřátelených rodů, zakázaná touha a láska, spory, smrt a mnohem víc. Tím vším vás může zachvátit nebo zastrašit klasická tragédie Romeo a Julie.
Toto dílo bylo již hodnoceno, jak jen mohlo být. Pojďme se dnes soustředit na jeho hlavní myšlenku a co se nám vlastně samotný Shakespeare snažil předat a jestli tak opravdu učinil. Dva znepřátelené rody, dva mladí lidé, jaká náhoda, že propadli zalíbení zrovna mladý Montek Romeo, a ještě mladší Julie Kapuletová. Jejich láska byla tou první, hravou a plnou tužeb. Z jejich okolí jim však nebylo přáno. A tak se milovali potají-Tož na mých rtech jest jimi sjatý hřích.
Romeo je postava plná melancholie a citlivosti, avšak častokrát bývá impulzivní a neuvážený. Julii je opravdu oddaný a láska je pro něj nejvyšší životní hodnotou. Julie nemá ve svých přirozených rysech tolik odvahy, ale díky její věrnosti a částečné naivitě je schopná pro jejich lásku udělat cokoli.
Otázkou je, co byla hlavní myšlenka provázející osud těchto milenců. Nabízí se jich mnoho. Slova Kapuleta po dvojí sebevraždě zakončují děj s nabídkou míru: Pomník Romeův též buď nad vše dražší; tak ležte žertvy nenávisti naší. Tyto slova mohou vyvracet ideu provázející příběh, a to právo na lásku a právo na rozhodnutí o svém osudu i přes nepřízeň okolí. Dva teenageři plní lásky a oddanosti zemřeli, aby se jejich dospělí rodiče dokázali vystát. Samotné ukončení příběhu naprosto odvrací pozornost od tragického konce na bravurní řešení (sebevraždu) nesporů mezi rody.
Může se zdát, že Romeo a Julie zemřeli pro toho druhého. A tak tomu i bylo. Problém byl v důrazu, co po jejich smrti nadcházelo. Ano, byl to i smutek a ano nezemřeli pro nic za nic. Jen tomu chybělo drobné ohlédnutí do minulosti jejich vzájemné přízně. Tím se vyvrací vše opravdové a mizí vážnost hlasu mladé lásky.
