Rodinná dovolená se u nás koná každý rok. Všichni si o prázdninách najdeme týden času, a tím vznikne druhé rodinné setkání během roku. I když už nepatříme mezi aktivní rodiny, tento čas si přeci jen dopřejeme. To nám taky umožňuje zažívat chvíle jako ze Svěrákových scénářů. Nepatříme mezi ty klasické rodiny s naprostou schopností si zorganizovat dovolenou dokonale. Dokonce, když jsme jeli do Olomouce na promoci ségry, zjistili jsme, že ubytování zarezervované přes Booking byl normální rodinný domek, jehož majitelé ho ve skutečnosti vůbec nepronajímají. Ještě, že se to stalo v České republice.
Minulé léto jsme se rozhodli vyrazit do Polska. Jedinou dočasnou jistotou bylo, že táta uměl za mlada polsky. Angličtinu v naší rodině ovládáme jen já a moje ségra. Mamka se zase hodí v německy mluvících zemích. Popravdě, německy už se pomalu domluvím podobně jako mamka. Tátovu polštinu jsme ještě neznali, ale posléze bylo jednodušší domluvit se česko-polsky. On si ale užíval, že některé fráze z mládí může stále použít.
Jedeme autem. Už tam za námi nějaké ty stovky kilometrů byly, takže všichni odpočívají. Já poslouchám hudbu. Ségra s navigací v ruce spí na mém rameni. Druhá ségra se kouká z okna. Mamka, využívajíc svého staršího věku a vymlouvajíc se, že neumí s navigací, sedí na předním sedadle a polo spí.
„Co to je?”, zazní tátův hlas za volantem. Pomalu přibržďujeme a začíná pestrá třicetisekundová rodinná scénka plná beznaděje. Ségra s navigací v ruce se pomalu probouzí a nahlíží do displeje s trasou. „No, my jsme asi na hranicích s Ruskem”. V tu chvíli se ze svého snění probouzí mamka. Jen tato samotná věta v ní vyvolá lehkou nervozitu a vzbouzí se v ní pocit šílenosti, že jsme se dostali do neřešitelné situace. Už stojíme v koloně aut vedoucí k hraniční kontrole. Druhá ségra, která celé situaci nerozumí, navazuje na mamčinu náladu. V této chvíli si sundávám sluchátka a zjišťuji, co se děje. Byla jsem si jistá, že do Ruska opravdu nechceme a nebudu lhát, já sama jsem ke klidnějšímu průběhu situace nepřispěla. Začíná ruch. Táta nadává na moderní navigaci. To, že však vjíždí do Ruska bere v klidu. Sestra už dávno ví, že se za chvíli můžeme obrátit a vrátit se na polskou dálnici. Uklidnit však scénu slovně je nadlidský úkol. Sděluje tedy tátovi, že za chvíli se dá odbočit. Za chvíli tedy odbočujeme.
Kouzlem se celé auto otočením směru uklidňuje a celá situace nám připadá komická. I kdybychom se k hranicím dostali, opravdu to neznamená, že bychom už se nikdy nedostali zpět.
když se mám fakt dobře, jezdím na kole dobře