Probouzím se s nezvladatelnou chutí na pomerančový džus. Touha nelze ovládnout a tak se v pyžamu a šusťákové bundě (aby mamka neřekla) vydávám pro svou kořist.
Unaveným úsměvem mě při vstupu do obchodu zdraví prodavačka netrpělivě čekající na konec své směny. Divě vyhlížím sekci s nápoji, bludiště, které v obchodě chytře marketingově připravili, mě však nejprve zavede do toaletních potřeb, následně do masných výrobků a pak konečně k mé cílové destinaci. Přede mnou se majestátně rozkládá regál se šťavnatými etiketami džusů. Teď přichází těžké rozhodování, zdali koupit džus se 100% pomerančovou dužinou, nebo se spokojit s levnější alternativou nažloutlé tekutiny obsahující více látek na napodobení pomerančové chutě nežli pravého obsahu ovoce.
Vítězem se samozřejmě stává levnější varianta a já si oslavně nesu kořist k pokladně. Rychle zaplatím, radostně převezmu nalepovací body na novou sadu pánví a spěchám domů.
Na takovou slavnostní příležitost si připravím vinnou sklenici. Z džusového kartonu nejprve vyteče bledě žlutá voda, po správném protřepání pozoruji fascinující radioaktivně oranžovou barvu, která má hodně daleko od zbarvení čerstvě natrhaných pomerančů, kterou slibovali na etiketě.
Spokojeně popíjím tekutinu s příchutí pomeranče a při tom s rodinou debatuji o důležitosti každodenní zdravé stravy, která může ovlinit životní funkce každého z nás a prodloužit nám život o mnoho let!
Front view orange juice glass on wodden bottom | Foto: PD, freepik.com
„Roses are red, violets are dying, outside I’m smilling, inside I’m crying.“