Švihlová Sabina
Vyrůstat na vesnici, ale dospívat ve městě je jako posun z jiných světů, i když jsou ty světy často jen pár kilometrů od sebe.
Na vesnici jsme měli všechno 5 minut chůze daleko. Jedna škola, jedna pošta, jeden obchod (většinou vlastněn Vietnamci), jedna školka, jedna autobusová zastávka, ze které jezdil autobus do města maximálně třikrát denně.
Číst dále
„To je jak z bláta do louže!“
Kdo tuhle větu nikdy neřekl? Většinou tím myslíme, že jsme si moc nepolepšili. Ale když se nad tím zamyslíme, její pravý význam vlastně závisí na tom, co máme na nohách za boty.
Máte-li holinky, skočíte si z bláta do louže velmi rádi, protože bláto vám je zamaže a voda v louži krásně očistí, aniž by tím utrpěly vaše nohy.
Číst dále
V každém českém paneláku najdete někoho jiného. Rodiny se liší, však to je známo. Avšak každý panelák má takového typického dědu, který chodí venčit svého jezevčíka čtyřikrát denně, nebo rodinku s dětmi a jedním křečkem, u kterých je vždy rušno. Jejich
Číst dále
U nás na vesnici je už dlouholetým zvykem pořádání podivných akcí. Mezi ně patří například pálení čarodějnic nebo vánoční procházka po vesnickém okolí. Při pálení čarodějnic je vždy jen jeden cíl, a to jest nezapálit omylem nějakého opilého tatíka, který by rád ukázal,jak správně skákat přes oheň.
Číst dále
Kde všude se nacházejí zóny? Například časové nebo ekologické zóny. Ale ty, které nás všechny nejvíce obtěžují, jsou ty modré. Nemyslím ty zaměřené na dlouhověkost, ale ty, kvůli kterým si nikde nemůžeme zaparkovat. Ty, za které musíme platit. Ty, díky kterým se musíme pořádně zamyslet, jestli se nacházíme v oblasti, kde končí Praha 6 a začíná Praha 7.
Číst dále