Vidím chlapečka. Kope do kamínků na okraji autobusové zastávky, máchne při každém kopnutí nohou tak, že vypadá jako čáp. Dojde na konec příjezdové cesty, až ke sloupu. Beton k výšinám božským. Nakloní se k porostu, který ho obrůstá. Zaboří do něj hlavu a něco zpozoruje. Chce to, tak si to nenápadně sebere a od sloupu se vzdálí. Jeho nohy se stanou metronomem, přeskakuje z jedné na druhou. Hop hop, tik tak, BUM. Přijde takhle ke skupince kuřáků, ti stojí vždy stranou, aby jejich plíce měly soukromí. Akorát že vůbec. Foukaj mi to do tváře a mně to už ani nevadí. Koukám, jaký bus mi přijíždí a když znovu hledám chlapečka… ulétl jako ten čáp.
„Katty Perry aaaaaiiiiaaaa“. Pištěly píšťaly, co jsou mladší než já. Generace Z zotročená internetem. Vapo sem, vapo tam, vapo všude kam se podívám. Podobáme se scvrklé třešni, co je uvnitř.
„No to je debil to jsem neviděl“ Chtěly jsme říct: „miluju tě jsi fakt moje dobrá kamarádka, díky že jsi tady vždycky pro mě“. Tancujte, zpívejte luzné panny. Brambůrky, cool fotky, a hlavně ať je „prdel“. Chtěla bych vaše semínko zasadit ať vyroste nádherná třešeň. Problém je, že než se dostanu k pecce, musím sundat dužinu vytvořenou z make-upu.
„Já jsem fakt na dně kámo.“ Jsme prázdný studně vyprahlí po kapce Avanti. Jste na dně? A zase mi odjíždíte.
žena, chodím, jím, spím, žlutá barva je alibistická